Cathedral in Flames - Children Of The Blackest Hole

Žánr: gotický rock
Vydáno: 29. 11. 2019
Songů: 5

Jednou z nejmedializovanějších událostí loňského roku byl požár pařížské katedrály Notre-Dame. V tomto kontextu může loňský debut kapely Cathedral in Flames působit jako laciné volání o pozornost, nejedná se ale o žádný rychloprojekt. Ač jde o debut, stojí za ním kapela, která si své odžila na přelomu osmdesátých a devadesátých let a po pár dekádách mlčení teď podstoupila reinkarnaci.

Cathedral in Flames se hrdě hlásí ke gotickému rocku. To je žánr, který u nás zastupují zhruba tři kapely, jejichž cílem je hudebně napodobit strašidelný hrad, což působí nahrávku od nahrávky směšněji...

Album Children Of The Blackest Hole se naštěstí vrací spíše ke kořenům žánru, notně tak těží z odkazu Sisters Of Mercy a dalších pilířů rockové gotiky, stejně jako ze zvuku post-punku. Každá z pěti písní na debutovém EP má svou atmosféru. Všem ale dominuje pochmurná nálada a manýrický basbaryton zpěváka Phila Lee Falla. Ačkoliv nahrávkou prostupuje smrt, kapela naopak chytila druhý dech a už prý pracuje na nástupci debutu.

Palec nahoru: poslouchatelný domácí gothic rock (možná jediný za několik let).
Palec dolů: ambiciózní prezentace kapely slibovala víc než dobře okoukané postupy klasiků.
Top Track: Gunslinger's Blues
Zkuste zde:
 

Hrtl - Hotspot

Žánr: poslechová elektronika
Vydáno: 1. 3. 2020
Songů: 12

Britští synth-popoví veteráni Pet Shop Boys vydali 24. ledna letošního roku svou čtrnáctou řadovku Hotspot. Stejným titulem opatřil svůj nový release také tuzemský elektronický kutil Leoš Hort alias Hrtl. A aby toho nebylo málo, také svým obalem nahrávka odkazuje na synth-popového veterána. Jen tedy nikoli na Pet Shop Boys, ale na Michala Davida.

Tato stylizace není zcela náhodná. Podíl na zvuku Hotspotu má Roland SH-101, tedy syntezátor, který do velké míry definoval sound osmdesátých let (a Michala Davida). Hotspot se ale naštěstí v dnes tak módní osmdesátkové nostalgii neutápí.

Hrtl na tomto albu naopak poprvé opustil svou laboratoř, plnou analogového synťákového hardwaru a v práci na nové desce využíval moderních technologií, kterým se doposud vyhýbal. Výsledná nahrávka je tak mixem analogu a digitálu, klubového tanečního zvuku a sluchátkové elektroniky impresionistických kvalit, starého a nového. Zároveň ale mixem, který drží dobře pohromadě.

Palec nahoru: pestrá nahrávka, pohybující se na jiném území než její předchůdci z dílny Hrtl.
Palec dolů: možná škoda, že hra s davidovským idiomem nešla ještě dál než DiscoStory.
Top Track: Ciao Ryuichi
Zkuste zde: 
 

VA - Jazz Rock Line 1971–1981

Žánr: Jazz Rock
Vydáno: 27. 1. 2020
Songů: 31

Také v letošním roce pokračuje Supraphon v tradici antologií tuzemského rocku, čerpající z bohatého archivu tohoto vydavatelství. V předchozích letech se editor Karel Deniš zaměřil na samotné kořeny "bigbítu" u nás nebo na fenomén dlouhohrající desky, v letošním pátém pokračování se dostalo na jazz rock sedmdesátých let.

Kapely s názvy jako Mahagon nebo Jazz Q, s dlouhými instrumentálními kompozicemi a pokročilou znalostí obratů sextakordů nepůsobily na představitele vládnoucího režimu nebezpečným dojmem a tento jim tedy nezasahoval do života tolik, jako jiným interpretům. Do těchto "bezpečných vod" zamířili veteráni Blue Effect, právě zde ale vznikl třeba i pozdější novovlnný Pražský výběr.

V průběhu dekády jazzrockeři fúzovali s big bandy, funkem, world music nebo synťáky. K bontonu patřily nepravidelné rytmy, nekonečná sóla a další projevy (často bezúčelné) virtuozity. Kompilace ale ve 158 minutách dokazuje, že pozdější posměšky vůči žánru nebyly vždy oprávněné.

Palec nahoru: reprezentativní přehled žánrové scény sedmdesátých let.
Palec dolů: některé skladby zestárly více než ostatní.
Top Track: Skupina Bohemia - U studánky
Zkuste zde:
 

Archívny Chlapec - Zapadákov

Žánr: folk
Vydáno: 13. 3. 2020
Songů: 12

Koncerty a festivaly se sice ruší, to ale neznamená, že by umělci za časů koronaviru přestali tvořit. V posledních dnech vydal u Slnko Records svou novou desku slovenský písničkář Archívny Chlapec a jeho Zapadákov je ideálním soundtrackem do domácí karantény.

Po experimentech s elektronikou na předchozím Tranzitu představuje Zapadákov radikální návrat ke kořenům. Prakticky pouze za doprovodu akustické kytary (a hostující zpěvačky Prune) deklamuje Archívny Chlapec se svou typickou naléhavostí texty, náležící k tradici "konfesních" písničkářů. Také aktuální nahrávka je tak upřímnou sondou do jeho života, vztahu i vnitřních monologů.

Jakýmsi leitmotivem Zapadákova je umění zastavit se a přerušit každodenní stereotyp a shon. "A náhle sa nie je kam náhliť" konstatuje v tomto kontextu Archívny Chlapec v písni Nemám rád poviedky. Sice nechtěně, ale o to trefněji tak vystihuje atmosféru posledních (a následujících) dní.

Palec nahoru: upřímné a na dřeň ohlodané písničkářství.
Palec dolů: některé písně zbytečně natahované.
Top Track: Môžeme si to dovoliť
Zkuste zde:
 

Blanch - Delusion

Žánr: melancholické indíčko
Vydáno: 13. 9. 2019
Songů: 11

Kromě osvědčených jmen jako Longital, Živé kvety nebo Korben Dallas se loni u bratislavského Slnko Records představili také dva debutanti. O Milanu Andrém jsme už psali, tím druhým nováčkem je zpěvačka a kytaristka Blanch s deskou Delusion, která možná v loňských vydavatelských žních trochu zapadla.

Původně sólově vystupující písničkářka Bianca Macková se na svém debutu obklopila skvělými hudebníky, se kterými posunula své písničkářství k indie popu. Jednotlivé písně odkazují i k soulu, jazzu, baroknímu popu nebo alt country, přitom je stále spojuje melancholická nálada, charismatický hlas zpěvačky, sofistikovaná rytmika a semiakustický zvuk.

Album představuje slovenskou odpověď na vlnu melancholického ženského popu posledních let. Nahrávka je plná (v dobrém smyslu) easy-listening písniček, které by mohly skvěle zapadnout do playlistů i do rozhlasového éteru. Jen jí zatím chybí cokoliv, co by Blanch vylučovalo z řady dalších zástupkyň tohoto žánru.

Palec nahoru: profesionálně znějící debut.
Palec dolů: Blanch zatím chybí osobitý projev, některé skladby působí jako žánrová cvičení.
Top Track: Echo
Zkuste zde:
 

Stroon - Songs of Concealed Amplitude

Žánr: postmoderna
Vydáno: 16. 2. 2020
Songů: 5

Než se dostal Dalibor Kocian aka Stroon na pozici jednoho z nejzajímavějších slovenských producentů elektronické hudby, ušel pozoruhodnou hudební cestu. Svůj bohatý hudební background odhaluje i na svém aktuálním EP Songs of Concealed Amplitude, které představuje jeho zatím nejambicióznější počin.

Ačkoliv je EP rozdělené do pěti "songů", tyto se vzájemně prolínají a tvoří jednolitou kompozici, kterou má smysl poslouchat jen jako celek. K její realizaci Stroon přizval kolegy z folklórních, rockových, jazzových i klasických souborů a výsledek podle toho zní.

Vibrafon, dronová kytara, operní zpěvačka, elektronika a řada dalších nástrojů, žánrů a přístupů se tu na ploše necelé půlhodiny  potkávají v dialogu, který je plodný na překvapivé pointy a zvraty, nebrání se ale ani tichému kontemplování. V hudbě samotné se toho děje tolik, že nevadí absolutní nerozšifrovatelnost deklamovaného textu.

Palec nahoru: zážitek!
Palec dolů: stejně jako u jiných podobných spojení se objevuje pocit samoúčelnosti.
Top Track: Songs of Concealed Amplitude - Song I
Zkuste zde:
 

Will Eifell - Málo času spát

Žánr: elektronické písničkářství
Vydáno: 25. 2. 2020
Songů: 8

Ústecký hudebník Will Eifell na svých nahrávkách ukazuje, jak všeljak může znít písničkář na začátku 21. století. Své první album natočil s doprovodem kapely, následovala sólová a striktně lo-fi/DIY kytarová nahrávka a na třetí pokus se vrhnul od kytary k počítači. Zařadil se tak po bok jmen jako Člověk krve, Cermaque, Jan Burian (sic!), Děti mezi reprákama nebo Kittchen.

Zejména dva poslední zmiňovaní jsou pro desku Málo času spát důležití. Zatímco Jakub König pouze v roli výrazného inspiračního zdroje, Dominik Zezula z DMR album také produkoval a hostuje v několika skladbách.

V nejlepších momentech výsledné nahrávky (tedy v písních jako Vlčí dny, Salome, Tady jsme) se kytara přirozeně setkává se synťáky, překvapivě tanečními beaty a texty, které netrpí písničkářskou upovídaností. Mají naopak smysl pro výstižné slogany a navazují tak spíše na tradici tuzemské alternativy. Z dosavadních eifellovských mutací se tak ta aktuální jeví jako nejposlechuhodnější.

Palec nahoru: viz poslední větu.
Palec dolů: spíše tuctový hlasový projev.
Top Track: Když tvý dny chytí dech
Zkuste zde: