Teepee - Where the Ocean Breaks

Žánr: indie folk
Vydáno: 31. 1. 2020
Songů: 11

Duo Teepee už dávno přerostlo svou rodnou Plzeň a vlastně i Českou republiku. Po pěti letech existence se totiž dvojice může pochlubit slušnou řádkou zahraničních koncertů, takže v tomto kontextu nepřekvapí, že letošní album Where the Ocean Breaks nahrála dvojice ve Vídni pod dohledem britského producenta Toma O. Marshe a desku následně vydala u berlínského labelu Springstoff.

Album také zcela nečesky zní a odráží hlavně vliv interpretů typu RY X nebo i Bon Iver. Oproti předchozím nahrávkám má nová deska bohatší a současně znějící zvuk, pod ním ale zůstávají dobré písničky s chytlavými melodiemi. Nechybí samozřejmě ani hlavní trademark Teepee, kterým je prolínání vokálů Miroslava Patočky a Terezy Lavičkové.

Skladby se pohybují na rozmezí od melancholicky zasněného singer-songwritingu po aktuální pop s nádechem elektroniky a přídomkem alternativní. Zejména ty tanečnější a optimističtější skladby jako "Moonlight Rainbow" nebo "Parallel World" přitom mají šanci oslovit prakticky každého.

Palec nahoru: dotažená nahrávka, ze které jsou znát ambice.
Palec dolů: některé skladby příliš generické, zejména závěr nahrávky natahovaný.
Top Track: Moonlight Rainbow
Zkuste zde:
 

Skrytý půvab byrokracie - O násilí

Žánr: alternatíva
Vydáno: 9. 10. 2019
Songů: 10

Filozofické spisy Hannah Arendtové, básně Emila Juliše nebo zpravodajské servery. To jsou jen některé ze zdrojů, jejichž obsah na své nové desce O násilí zhudebnil Skrytý půvab byrokracie. Tedy jedna z mála kapel, která se hrdě hlásí k tradici českého undergroundu a zároveň nezavání zatuchlinou.

Albu O násilí předcházela změna frontmana, na první poslech ale není nový sound v tomto ohledu radikálně odlišný. Ivo Štefan totiž pokračuje v tradici deklamování různorodého materiálu, jehož společným jmenovatelem je často jen jeho naprostá nehudebnost. Nový vokalista se ale častěji pouští do zpěvu a pracuje s řadou efektů, jejichž prostřednictvím svůj hlas upravuje a zkresluje.

Díky celkovému hudebnímu posunu působí skladby na nové nahrávce ambiciózněji a komplexněji než jejich předchůdci. Střídají se tu názvuky jazzu, folklóru, experimentální elektroniky a nebo prostě jen noisu. Z něj ale zároveň na posluchače občas šibalsky pomrknou až podbízivé melodie.

Palec nahoru: i po těch letech jeden z nejoriginálnějších spolků u nás.
Palec dolů: deska v loňské sklizni v podstatě zapadla.
Top Track: Vampirismus
Zkuste zde:
 

Nina Rosa - Discover

Žánr: world music
Vydáno: 23. 10. 2019
Songů: 10

Na tuzemské scéně je neustále co objevovat. Důkazem budiž také trio Nina Rosa v čele s houslistkou a zpěvačkou Ninou Marinovou. To si ostatně objevování vetklo do názvu své debutové nahrávky Discover. Album sice vyšlo už loni v říjnu, pokud jste se k němu ale doteď nedostali, stojí zato tuto chybu napravit.

Skupinu Nina Rosa tvoří študovaní hudebníci, v jejichž dosavadním životopisu figurují například jména jako punkový kabaret První hoře, barokně-jazzoví Transitus Irregularis nebo neošansonová Voila. Právě tvorba této skupiny se v hudbě Nina Rosa odráží možná nejvíce.

Discover stojí na akustickém zvuku a zpěvných melodiích, díky nastíněné hudební všežravosti jednotlivých členů tria je ale mnohem pestřejší. Nina Rosa tu vyzobává prvky z nespočtu žánrů a přesazuje je do nových kontextů. Neutápí se přitom v bezúčelném experimentování, zní aktuálně a umí být přístupná i pro "normální lidi".

Palec nahoru: nápaditě zaranžované písničky a zároveň vlastně jedna z desek roku.
Palec dolů: eklektičnost má za výsledek menší míru osobitosti.
Top Track: Szalej
Zkuste zde:
 

Stříbrný Rafael - Dospělák

Žánr: skrrrrr!
Vydáno: 6. 2. 2019
Songů: 14

Kromě zástupu vzájemně jen těžko rozlišitelných interpretů tvoří tuzemskou rapovou scénu také několik opravdu svérázných postaviček. Mezi ty patří také Stříbrný Rafael, který na počátku letošního roku (tedy už docela dávno) vydal svou druhou dlouhohrající nahrávku.

V souladu se svým názvem Dospělák hned v několika písních odráží mezigenerační vztahy: nadává na zaprděné fotrovství, baví se s babičkou, ale nebojí se trefně střílet ani do svých řad (Černá pilule, ale vlastně i titulní Dospělák).

Zatímco PSH už léta mluví o tom, že našemu rapu chybí nadhled, Stříbrný Rafael pro album vysoustružil více než sedmiminutový absurdní epos o křížení zvířat a rádoby světovost nahrazuje ve svých textech ódou na utopence nebo debrecínské párky. Přidejme k tomu ještě podobně neortodoxní (nejčastěji) autorské beaty a škleb, odkazující k Supercroo a máme tady jednu z našich nejzajímavějších loňských rapových nahrávek.

Palec nahoru: originalita a nadhled.
Palec dolů: trochu to celé smrdí gympláctvím.
Top Track: Stipendium Money Gang
Zkuste zde:
 

Pavel Čadek - Cellofolk

Žánr: písničkářství
Vydáno: 25. 10. 2019
Songů: 13

Současná doba nejspíše očividně přeje písničkářům, kteří se snaží publikum spíše pobavit, než cokoliv jiného. Prosadit se na této scéně není úplně jednoduché, Pavlu Čadkovi se to ale daří a to nejen díky netypickému doprovodnému nástroji, po kterém ostatně pojmenoval i své debutové album (a jako by jich už teď nebylo málo, tak rovnou celý žánr).

Violoncello je dominantní také na samotné nahrávce, kde mu přizvukuje pouze cajon nebo akordeon. Pavel Čadek tak odolal současnému trendu popového zvuku a drží se skromnějšího folkového aranžmá, i když se nebrání ani vlivům hip-hopu. Pro svůj neoposlouchaný zvuk dokáže Cellofolk udržet pozornost po celé ploše nahrávky.

Ta se skládá z větší části z písní veselých, milostných a veselých milostných. Jejich autor přitom překvapí hned první písní Dobrý den, která je s prohlášeními jako "Nemám co číct, fakt nic/Snad jen, že cello prosím do odposlechu trochu víc" vlastně trefným sebeironickým příspěvkem na diskuze o vyprázdněnosti současných písničkářů.

Palec nahoru: originální hlas (a hlavně zvuk) na současné písničkářské scéně.
Palec dolů: ne že by citovaná píseň neobsahovala špetku pravdy.
Top Track: Ona má
Zkuste zde:
 

David Pomahač - Do tmy je daleko

Žánr: písničkářský pop
Vydáno: 7. 2. 2020
Songů: 10

I přes rozpuštění úspěšného dua Kieslowski jeho protagonisté ze scény nezmizeli. Marie Kieslowski je součástí ansámblu Zvíře jménem Podzim, zatímco David Pomahač vydal třípísňové EP ve dvojici s producentem Martinem Tvrdým. Tato spolupráce sice zřejmě ještě není uložena k ledu, Pomahač se ale aktuálně prezentuje spíše jako sólový písničkář.

Na začátku letošního roku vydal svůj sólový debut Do tmy je daleko, jehož klíčová slova jsou: tma, chlad, stíny, osamění, únava, ukrývání. David Pomahač tu ve svých typicky strohých textech odkrývá pocity člověka, stíhaného depresemi a toužícího po světle. I to se ale na albu nachází, takže jeho celkové vyznění není takové, jak by mohl předchozí popis naznačovat.

Zvukově nahrávka navazuje na Kieslowski, akustické kytary se tu totiž setkávají s citlivou elektronikou Tomáše Havlena. Písničkář přitom působí jako charismatický civilní hitmaker, kterému posluchač věří a jehož pocity v sobě mají zároveň určitou univerzálnost, která je činí srozumitelnými.

Palec nahoru: hitová (a vlastně i) koncepční nahrávka.
Palec dolů: Marie tomu vlastně chybí, některé texty balancují na hraně patosu.
Top Track: Do tmy je daleko
Zkuste zde:

B4 - Plastová okna

Žánr: synťákové písničkářství
Vydáno: 23. 10. 2019
Songů: 12

Věční experimentátoři B4 o sobě - na rozdíl od řady ostatních interpretů dnešní doby sociálních sítí - dávají vědět jen ve chvíli, kdy mají co říct. Naposledy tak učinili loni na podzim albem Plastová okna. Nejen skutečnost, že deska má pevné místo ve výročních žebříčcích nejlepších desek loňského roku ukazuje, že ani v tomto případě se nejednalo o planý poplach.

Pod aktuální deskou je podepsané pouze duo David Freudl a Tomáš Procházka a z dosavadní diskografie B4 se obsah Plastových oken nejvíce přibližuje ideálu písničky. Ne snad že by chyběly zdánlivě chybové zvuky a ruchy analogových nástrojů nebo vzdálené názvuky krautrocku, nositelem sdělení je tu ale tentokrát Procházkou deklamovaný text.

Ten je přitom podobně analogový, jako samotná hudba. Hned několik písní totiž reaguje na současné přesíťování a touží po "bílých místech." Témat má ale deska více a jejich komunikace ve skladbách jako Chci spát, We Are Stars nebo Sudety je skoro až hitová. A to nejen na poměry B4.

Palec nahoru: nečekaně silná podzimní nahrávka.
Palec dolů: nevím, dál.
Top Track: We Are Stars
Zkuste zde: