Saze - Singly 1970 - 1988

Žánr: československý freak folk
Vydáno: 20. 3. 2020
Songů: 15

Audioarchiv kdysi státního vydavatelství Supraphon dodnes skrývá mnohé poklady. Některé z nich se pravidelně dostávají na světlo světa ve zvukově vyčištěných verzích, což se na konci března stalo také s nahrávkami skupiny Saze. Ta vznikla už v šedesátých letech, kdy byl jejím členem také Ivan Král, postupně se ale z rockové kapely stalo folkové duo, jehož pevnou součástí byl jen multiinstrumentalista a zpěvák Jiří Burian.

Zejména singly z počátku sedmdesátých let stojí za poslech. Mísí se v nich totiž vliv šedesátkového psychedelického folku, vícehlasů CSN(Y) a poetiky absurdna. Některé písně svůj původní smysl ztratily v průběhu času, jiné ho neměly nikdy, jejich dadaistický humor ale funguje i dnes.

Na pozdějších nahrávkách se sestava rozšiřovala o další hudebníky (v některých skladbách účinkuje i Radim Hladík), Saze využívali možnosti studiové techniky, přiblížili se k nové vlně a nonsensový humor se přenesl spíše do hudební roviny. Původní kouzlo se ale vytrácelo, což potvrdily i polistopadové pokusy o resuscitaci Sazí.

Palec nahoru: "Kdopak umí z člověků, schovat kombajn pod deku?"
Palec dolů: škoda, že Saze nezůstali u své akustické verze.
Top Track: 1 560 000 permoníků
Zkuste zde:
 

Davová Psychóza - Emancipácia

Žánr: punk
Vydáno: 12. 12. 2019
Songů: 10

"Dobrý deň, prepáčte, myslíte si, že má zmysel ešte hrať punk?" zazní v intru jedné ze skladeb loňské desky Emancipácia kapely Davová Psychóza. Toto první dlouhohrající album kapely od desky Nakŕmte Prežratých z roku 2004 představuje zároveň i účinnou odpověď na tuto otázku.

Davová Psychóza je v kontextu československého punku pojem už přes tři dekády. Minimálně na hlase frontmana Jano Kassa jsou sice ty roky už znát, kapela jako celek ale pořád servíruje zdravě nahněvaný ostrý punk staré školy, který drží krok s dvacet let starými nahrávkami kapely.

Také textový obsah alba je správně štiplavý. Kassovy tradičně angažované texty reflektují zpohodlnění, ztrátu hodnot nebo rostoucí patriotismus a nepůsobí přitom trapně. Naopak například píseň Staré lode o uprchlické krizi je jednou z nejlepších skladeb kapely vůbec. Jen škoda přešlapů typu Cesta Späť nebo "Stredoveká". I tak ale Emancipácia potvrzuje, že hrát punk ještě smysl má.

Palec nahoru: Davová Psychóza zůstává jedna z nejlepších tuzemských punkových kapel.
Palec dolů: kvalitativně nejsou jednotlivé skladby vyrovnané.
Top Track: Staré lodě
Zkuste zde:
 

Fallgrapp - Ostrov

Žánr: meteorologický art pop
Vydáno: 3. 4. 2020
Songů: 10

V posledních letech je na Slovensku možné pozorovat vzdýmající se vlnu ambiciózního art popu. Mezi jeho přední zástupce patří kromě Kataríny Málikové, Katarzie nebo Jany Kirschner také Fallgrapp. Toto mnohohlavé uskupení kolem producenta Juraje Líšky před pár dny vydalo třetí desku Ostrov.

Album je typickým produktem post-žánrové doby: stojí na kombinaci instrumentáře klasické hudby, jazzové kytary a basy, elektroniky, příspěvcích hostujících raperů a hlasu zpěvačky Nory Ibsenové, který to vše drží pohromadě. Tomuto arzenálu odpovídá i hudební rozkročenost nahrávky, která je tak zatím nejpestřejší prací skupiny.

Možná kvůli tomu (nebo proto, že některé skladby byly původně natočené pro filmové účely) nepůsobí výsledek úplně kompaktně. Jednotlivé skladby ale díky své mnohovrstevnatosti, bezpočtu obsažených nápadů a citu pro detail obstojí i u náročných posluchačů. A to nejen u těch tuzemských.

Palec nahoru: ideální nahrávka na dlouhé koronavirové večery v karanténě.
Palec dolů: mezi vlastnosti nahrávky patří i chlad a určitá nekonzistentnost.
Top Track: Iba ďalej kráčam (feat. Martin Matys)
Zkuste zde:
 

Klára Vytisková - Love Is Gold

Žánr: feelgood pop
Vydáno: 6. 3. 2020
Songů: 13

Jsou chvíle v životě lidském, kdy člověk přestane bojovat s větrnými mlýny, přestane se zaobírat zbytečnostmi a názory ostatních, smíří se sám se sebou a je prostě šťastný. No a přesně z tohoto "prozření" čerpá na svém druhém sólovém albu Klára Vytisková.

Oproti debutu Home přibylo na Love Is Gold synťáků a zvuk nahrávky se tak přibližuje současnému futuristicky nostalgickému světovému elektropopu. Svůj výrazný podíl na zvuku nahrávky má producent Viliam Béreš, který s Vytiskovou dříve působil v Toxique a aktuálně je členem Android Asteroid.

Nahrávka Love Is Gold je tak plná zvukově pestrých, ale zároveň ne překomplikovaných hitů. Optimismus desky může v aktuální situaci působit nepatřičně, zároveň ale nakažlivě. Už jen proto, že skladby jako Damn, All Night Long, Just Be You nebo Happy 'n' Tired svou kvalitou výrazně předčí standard českého mainstreamu.

Palec nahoru: poslechuhodný mainstream pop.
Palec dolů: pomrkávání po inspiračních zdrojích občas až příliš okaté.
Top Track: Damn
Zkuste zde:
 

Cathedral in Flames - Children Of The Blackest Hole

Žánr: gotický rock
Vydáno: 29. 11. 2019
Songů: 5

Jednou z nejmedializovanějších událostí loňského roku byl požár pařížské katedrály Notre-Dame. V tomto kontextu může loňský debut kapely Cathedral in Flames působit jako laciné volání o pozornost, nejedná se ale o žádný rychloprojekt. Ač jde o debut, stojí za ním kapela, která si své odžila na přelomu osmdesátých a devadesátých let a po pár dekádách mlčení teď podstoupila reinkarnaci.

Cathedral in Flames se hrdě hlásí ke gotickému rocku. To je žánr, který u nás zastupují zhruba tři kapely, jejichž cílem je hudebně napodobit strašidelný hrad, což působí nahrávku od nahrávky směšněji...

Album Children Of The Blackest Hole se naštěstí vrací spíše ke kořenům žánru, notně tak těží z odkazu Sisters Of Mercy a dalších pilířů rockové gotiky, stejně jako ze zvuku post-punku. Každá z pěti písní na debutovém EP má svou atmosféru. Všem ale dominuje pochmurná nálada a manýrický basbaryton zpěváka Phila Lee Falla. Ačkoliv nahrávkou prostupuje smrt, kapela naopak chytila druhý dech a už prý pracuje na nástupci debutu.

Palec nahoru: poslouchatelný domácí gothic rock (možná jediný za několik let).
Palec dolů: ambiciózní prezentace kapely slibovala víc než dobře okoukané postupy klasiků.
Top Track: Gunslinger's Blues
Zkuste zde:
 

Hrtl - Hotspot

Žánr: poslechová elektronika
Vydáno: 1. 3. 2020
Songů: 12

Britští synth-popoví veteráni Pet Shop Boys vydali 24. ledna letošního roku svou čtrnáctou řadovku Hotspot. Stejným titulem opatřil svůj nový release také tuzemský elektronický kutil Leoš Hort alias Hrtl. A aby toho nebylo málo, také svým obalem nahrávka odkazuje na synth-popového veterána. Jen tedy nikoli na Pet Shop Boys, ale na Michala Davida.

Tato stylizace není zcela náhodná. Podíl na zvuku Hotspotu má Roland SH-101, tedy syntezátor, který do velké míry definoval sound osmdesátých let (a Michala Davida). Hotspot se ale naštěstí v dnes tak módní osmdesátkové nostalgii neutápí.

Hrtl na tomto albu naopak poprvé opustil svou laboratoř, plnou analogového synťákového hardwaru a v práci na nové desce využíval moderních technologií, kterým se doposud vyhýbal. Výsledná nahrávka je tak mixem analogu a digitálu, klubového tanečního zvuku a sluchátkové elektroniky impresionistických kvalit, starého a nového. Zároveň ale mixem, který drží dobře pohromadě.

Palec nahoru: pestrá nahrávka, pohybující se na jiném území než její předchůdci z dílny Hrtl.
Palec dolů: možná škoda, že hra s davidovským idiomem nešla ještě dál než DiscoStory.
Top Track: Ciao Ryuichi
Zkuste zde: 
 

VA - Jazz Rock Line 1971–1981

Žánr: Jazz Rock
Vydáno: 27. 1. 2020
Songů: 31

Také v letošním roce pokračuje Supraphon v tradici antologií tuzemského rocku, čerpající z bohatého archivu tohoto vydavatelství. V předchozích letech se editor Karel Deniš zaměřil na samotné kořeny "bigbítu" u nás nebo na fenomén dlouhohrající desky, v letošním pátém pokračování se dostalo na jazz rock sedmdesátých let.

Kapely s názvy jako Mahagon nebo Jazz Q, s dlouhými instrumentálními kompozicemi a pokročilou znalostí obratů sextakordů nepůsobily na představitele vládnoucího režimu nebezpečným dojmem a tento jim tedy nezasahoval do života tolik, jako jiným interpretům. Do těchto "bezpečných vod" zamířili veteráni Blue Effect, právě zde ale vznikl třeba i pozdější novovlnný Pražský výběr.

V průběhu dekády jazzrockeři fúzovali s big bandy, funkem, world music nebo synťáky. K bontonu patřily nepravidelné rytmy, nekonečná sóla a další projevy (často bezúčelné) virtuozity. Kompilace ale ve 158 minutách dokazuje, že pozdější posměšky vůči žánru nebyly vždy oprávněné.

Palec nahoru: reprezentativní přehled žánrové scény sedmdesátých let.
Palec dolů: některé skladby zestárly více než ostatní.
Top Track: Skupina Bohemia - U studánky
Zkuste zde:
 

Archívny Chlapec - Zapadákov

Žánr: folk
Vydáno: 13. 3. 2020
Songů: 12

Koncerty a festivaly se sice ruší, to ale neznamená, že by umělci za časů koronaviru přestali tvořit. V posledních dnech vydal u Slnko Records svou novou desku slovenský písničkář Archívny Chlapec a jeho Zapadákov je ideálním soundtrackem do domácí karantény.

Po experimentech s elektronikou na předchozím Tranzitu představuje Zapadákov radikální návrat ke kořenům. Prakticky pouze za doprovodu akustické kytary (a hostující zpěvačky Prune) deklamuje Archívny Chlapec se svou typickou naléhavostí texty, náležící k tradici "konfesních" písničkářů. Také aktuální nahrávka je tak upřímnou sondou do jeho života, vztahu i vnitřních monologů.

Jakýmsi leitmotivem Zapadákova je umění zastavit se a přerušit každodenní stereotyp a shon. "A náhle sa nie je kam náhliť" konstatuje v tomto kontextu Archívny Chlapec v písni Nemám rád poviedky. Sice nechtěně, ale o to trefněji tak vystihuje atmosféru posledních (a následujících) dní.

Palec nahoru: upřímné a na dřeň ohlodané písničkářství.
Palec dolů: některé písně zbytečně natahované.
Top Track: Môžeme si to dovoliť
Zkuste zde:
 

Blanch - Delusion

Žánr: melancholické indíčko
Vydáno: 13. 9. 2019
Songů: 11

Kromě osvědčených jmen jako Longital, Živé kvety nebo Korben Dallas se loni u bratislavského Slnko Records představili také dva debutanti. O Milanu Andrém jsme už psali, tím druhým nováčkem je zpěvačka a kytaristka Blanch s deskou Delusion, která možná v loňských vydavatelských žních trochu zapadla.

Původně sólově vystupující písničkářka Bianca Macková se na svém debutu obklopila skvělými hudebníky, se kterými posunula své písničkářství k indie popu. Jednotlivé písně odkazují i k soulu, jazzu, baroknímu popu nebo alt country, přitom je stále spojuje melancholická nálada, charismatický hlas zpěvačky, sofistikovaná rytmika a semiakustický zvuk.

Album představuje slovenskou odpověď na vlnu melancholického ženského popu posledních let. Nahrávka je plná (v dobrém smyslu) easy-listening písniček, které by mohly skvěle zapadnout do playlistů i do rozhlasového éteru. Jen jí zatím chybí cokoliv, co by Blanch vylučovalo z řady dalších zástupkyň tohoto žánru.

Palec nahoru: profesionálně znějící debut.
Palec dolů: Blanch zatím chybí osobitý projev, některé skladby působí jako žánrová cvičení.
Top Track: Echo
Zkuste zde:
 

Stroon - Songs of Concealed Amplitude

Žánr: postmoderna
Vydáno: 16. 2. 2020
Songů: 5

Než se dostal Dalibor Kocian aka Stroon na pozici jednoho z nejzajímavějších slovenských producentů elektronické hudby, ušel pozoruhodnou hudební cestu. Svůj bohatý hudební background odhaluje i na svém aktuálním EP Songs of Concealed Amplitude, které představuje jeho zatím nejambicióznější počin.

Ačkoliv je EP rozdělené do pěti "songů", tyto se vzájemně prolínají a tvoří jednolitou kompozici, kterou má smysl poslouchat jen jako celek. K její realizaci Stroon přizval kolegy z folklórních, rockových, jazzových i klasických souborů a výsledek podle toho zní.

Vibrafon, dronová kytara, operní zpěvačka, elektronika a řada dalších nástrojů, žánrů a přístupů se tu na ploše necelé půlhodiny  potkávají v dialogu, který je plodný na překvapivé pointy a zvraty, nebrání se ale ani tichému kontemplování. V hudbě samotné se toho děje tolik, že nevadí absolutní nerozšifrovatelnost deklamovaného textu.

Palec nahoru: zážitek!
Palec dolů: stejně jako u jiných podobných spojení se objevuje pocit samoúčelnosti.
Top Track: Songs of Concealed Amplitude - Song I
Zkuste zde:
 

Will Eifell - Málo času spát

Žánr: elektronické písničkářství
Vydáno: 25. 2. 2020
Songů: 8

Ústecký hudebník Will Eifell na svých nahrávkách ukazuje, jak všeljak může znít písničkář na začátku 21. století. Své první album natočil s doprovodem kapely, následovala sólová a striktně lo-fi/DIY kytarová nahrávka a na třetí pokus se vrhnul od kytary k počítači. Zařadil se tak po bok jmen jako Člověk krve, Cermaque, Jan Burian (sic!), Děti mezi reprákama nebo Kittchen.

Zejména dva poslední zmiňovaní jsou pro desku Málo času spát důležití. Zatímco Jakub König pouze v roli výrazného inspiračního zdroje, Dominik Zezula z DMR album také produkoval a hostuje v několika skladbách.

V nejlepších momentech výsledné nahrávky (tedy v písních jako Vlčí dny, Salome, Tady jsme) se kytara přirozeně setkává se synťáky, překvapivě tanečními beaty a texty, které netrpí písničkářskou upovídaností. Mají naopak smysl pro výstižné slogany a navazují tak spíše na tradici tuzemské alternativy. Z dosavadních eifellovských mutací se tak ta aktuální jeví jako nejposlechuhodnější.

Palec nahoru: viz poslední větu.
Palec dolů: spíše tuctový hlasový projev.
Top Track: Když tvý dny chytí dech
Zkuste zde:
 

Teepee - Where the Ocean Breaks

Žánr: indie folk
Vydáno: 31. 1. 2020
Songů: 11

Duo Teepee už dávno přerostlo svou rodnou Plzeň a vlastně i Českou republiku. Po pěti letech existence se totiž dvojice může pochlubit slušnou řádkou zahraničních koncertů, takže v tomto kontextu nepřekvapí, že letošní album Where the Ocean Breaks nahrála dvojice ve Vídni pod dohledem britského producenta Toma O. Marshe a desku následně vydala u berlínského labelu Springstoff.

Album také zcela nečesky zní a odráží hlavně vliv interpretů typu RY X nebo i Bon Iver. Oproti předchozím nahrávkám má nová deska bohatší a současně znějící zvuk, pod ním ale zůstávají dobré písničky s chytlavými melodiemi. Nechybí samozřejmě ani hlavní trademark Teepee, kterým je prolínání vokálů Miroslava Patočky a Terezy Lavičkové.

Skladby se pohybují na rozmezí od melancholicky zasněného singer-songwritingu po aktuální pop s nádechem elektroniky a přídomkem alternativní. Zejména ty tanečnější a optimističtější skladby jako "Moonlight Rainbow" nebo "Parallel World" přitom mají šanci oslovit prakticky každého.

Palec nahoru: dotažená nahrávka, ze které jsou znát ambice.
Palec dolů: některé skladby příliš generické, zejména závěr nahrávky natahovaný.
Top Track: Moonlight Rainbow
Zkuste zde:
 

Skrytý půvab byrokracie - O násilí

Žánr: alternatíva
Vydáno: 9. 10. 2019
Songů: 10

Filozofické spisy Hannah Arendtové, básně Emila Juliše nebo zpravodajské servery. To jsou jen některé ze zdrojů, jejichž obsah na své nové desce O násilí zhudebnil Skrytý půvab byrokracie. Tedy jedna z mála kapel, která se hrdě hlásí k tradici českého undergroundu a zároveň nezavání zatuchlinou.

Albu O násilí předcházela změna frontmana, na první poslech ale není nový sound v tomto ohledu radikálně odlišný. Ivo Štefan totiž pokračuje v tradici deklamování různorodého materiálu, jehož společným jmenovatelem je často jen jeho naprostá nehudebnost. Nový vokalista se ale častěji pouští do zpěvu a pracuje s řadou efektů, jejichž prostřednictvím svůj hlas upravuje a zkresluje.

Díky celkovému hudebnímu posunu působí skladby na nové nahrávce ambiciózněji a komplexněji než jejich předchůdci. Střídají se tu názvuky jazzu, folklóru, experimentální elektroniky a nebo prostě jen noisu. Z něj ale zároveň na posluchače občas šibalsky pomrknou až podbízivé melodie.

Palec nahoru: i po těch letech jeden z nejoriginálnějších spolků u nás.
Palec dolů: deska v loňské sklizni v podstatě zapadla.
Top Track: Vampirismus
Zkuste zde:
 

Nina Rosa - Discover

Žánr: world music
Vydáno: 23. 10. 2019
Songů: 10

Na tuzemské scéně je neustále co objevovat. Důkazem budiž také trio Nina Rosa v čele s houslistkou a zpěvačkou Ninou Marinovou. To si ostatně objevování vetklo do názvu své debutové nahrávky Discover. Album sice vyšlo už loni v říjnu, pokud jste se k němu ale doteď nedostali, stojí zato tuto chybu napravit.

Skupinu Nina Rosa tvoří študovaní hudebníci, v jejichž dosavadním životopisu figurují například jména jako punkový kabaret První hoře, barokně-jazzoví Transitus Irregularis nebo neošansonová Voila. Právě tvorba této skupiny se v hudbě Nina Rosa odráží možná nejvíce.

Discover stojí na akustickém zvuku a zpěvných melodiích, díky nastíněné hudební všežravosti jednotlivých členů tria je ale mnohem pestřejší. Nina Rosa tu vyzobává prvky z nespočtu žánrů a přesazuje je do nových kontextů. Neutápí se přitom v bezúčelném experimentování, zní aktuálně a umí být přístupná i pro "normální lidi".

Palec nahoru: nápaditě zaranžované písničky a zároveň vlastně jedna z desek roku.
Palec dolů: eklektičnost má za výsledek menší míru osobitosti.
Top Track: Szalej
Zkuste zde:
 

Stříbrný Rafael - Dospělák

Žánr: skrrrrr!
Vydáno: 6. 2. 2019
Songů: 14

Kromě zástupu vzájemně jen těžko rozlišitelných interpretů tvoří tuzemskou rapovou scénu také několik opravdu svérázných postaviček. Mezi ty patří také Stříbrný Rafael, který na počátku letošního roku (tedy už docela dávno) vydal svou druhou dlouhohrající nahrávku.

V souladu se svým názvem Dospělák hned v několika písních odráží mezigenerační vztahy: nadává na zaprděné fotrovství, baví se s babičkou, ale nebojí se trefně střílet ani do svých řad (Černá pilule, ale vlastně i titulní Dospělák).

Zatímco PSH už léta mluví o tom, že našemu rapu chybí nadhled, Stříbrný Rafael pro album vysoustružil více než sedmiminutový absurdní epos o křížení zvířat a rádoby světovost nahrazuje ve svých textech ódou na utopence nebo debrecínské párky. Přidejme k tomu ještě podobně neortodoxní (nejčastěji) autorské beaty a škleb, odkazující k Supercroo a máme tady jednu z našich nejzajímavějších loňských rapových nahrávek.

Palec nahoru: originalita a nadhled.
Palec dolů: trochu to celé smrdí gympláctvím.
Top Track: Stipendium Money Gang
Zkuste zde: