Ondřej Kyas - Solárium

Žánr: folktronica
Vydáno: 23. 9. 2019
Songů: 14

Jako zbylí dva členové skupiny Květy měl loni také Ondřej Kyas vydat nahrávku v rámci společného projektu YM. Z tohoto konceptu sice z nějakého důvodu sešlo, z plánované folktronické desky ale naštěstí ne. Jen vyšla pod názvem Solárium až letos a pod Kyasovým jménem.

Solárium je sluchátková podzimní nahrávka par excellance. Ondřej Kyas se zde představuje v roli kutilského folkaře, v jehož hudbě se akustické kytary přirozeně střídají a prolínají se syntezátory a množstvím neidentifikovatelných zvuků a ruchů. Výsledek ale působí kompaktně, všechny písně totiž spojuje určitá zasněnost až melancholie.

"Já utíkal jsem pryč jak rozzuřený stroj. Do láku melancholie naložit svůj nepokoj." Texty jsou plné (minimálně zdánlivě) volných asociací, ale často také chladně přesně vykreslených situací. Stejně jako hudba samotná nelapají posluchače na první dobrou, ale spíš trpělivě vyčkávají, až si tito na Solárium udělají čas.

Palec nahoru: viz první větu druhého odstavce.
Palec dolů: ne každá z 14 písní má tah Baletek.
Top Track: Na2kila
Zkuste zde:
 

Prago Union - Perpetuum Promile

Žánr: prago pyčo!
Vydáno: 1. 11. 2019
Songů: 23

Mládím sešlý šišlavý samorost tuzemského rapu Kato je tu tři roky po albu Smrt žije s další náloží čerstvých hlášek, dvojsmyslů a slovesné kaše. Na letošním albu svých Prago Union s názvem Perpetuum Promile jimi dokázal naplnit celých 23 tracků.

Perpetuum Promile působí na současné scéně jako sympatický relikt devadesátek. Vládne tu optimistický jazzy/lo-fi Strojovna sound, ultimátním vulgarismem v texty přetékajících písních je "hovno" a jediný feat zajišťují kolegové z dávného Chaozzu.

V kontextu tvorby Praga ale nic z toho nepřekvapí. Jak se totiž praví ve skladbě Tak a máš to: "Nepřišli jsme udávat trendy, zbláznil ses? Nejsme konfidenti!" Citovat by se zde ostatně dal každý druhý verš, ale není to třeba. Už roky je totiž jasné, že v tomto ohledu u nás Kato nemá konkurenci. Ať už svou propisku namíří na politiky, své potomky, alkohol a nebo na pouhé slovní hrátky.

Palec nahoru: Kato do čítanek!
Palec dolů: nějaké kousky jsou vatovější.
Top Track: Zastavit stát!
Zkuste zde:
 

Čad - Zabi ma

Žánr: tvrdý kytary
Vydáno: 1. 11. 2019
Songů: 11

Minimálně od desky Ťažký kov představují prominentní artikl slovenské metalové scény. Svou původní neučesanost sice Čad v průběhu let nahradili až nadstandardní zvukovou péčí a větším důrazem na melodie, mezkovitá surovost a hlavně skvělé texty ale zůstávají i na šesté řadové desce Zabi ma.

Účinnou odpovědí na případné poznámky o vyměknutí může být už úvodní trojice písní Žerem hnev, Ľudia smrdia a Mŕtvi okolo mňa. Ta totiž představuje asi nejtvrdší kousky kapely za posledních několik let. Nejen jim dodává na působivosti také zvuk, o který se tentokrát premiérově postaralo renomované Sono.

Jinak je vše tak, jak jsou posluchači kapely zvyklí: Tornád Valér bubnuje kulometným tempem a frontman Pišta Vandal s hlasivkami na krajíčku přednáší do zkreslených kytarových ploch texty, které mají smysl. Prostupuje jimi vztek, sociální kritika i motivace k vystoupení z řady.

Palec nahoru: dodržení už tak vysokého standardu.
Palec dolů: jakoby se vytrácela ironie.
Top Track: Zabi ma
Zkuste zde:
 

Longital - Mauna

Žánr: ambiciózní pop
Vydáno: 20. 9. 2019
Songů: 9

Na svých předchozích nahrávkách se Longital představili v tolika různých odstínech a variacích, že jeden nikdy neví, co přijde dál. Jen tedy už ze zvyku tuší, že výsledek bude stát za poslech. To platí i v případě letošní řadovky Mauna.

Všemi devíti písněmi (nebo lépe řečeno kompozicemi) prostupuje téma ticha, nahlížené z různých perspektiv a v různých situacích. Mauna jako celek tak připomíná, že v naší uspěchané a egoisticky ukřičené době plné prázdných slov, je právě ticho ctností.

I tentokrát se Longital vydávají na jiné zvukové pole: už tak hudebně verzatilní základní trio zde doplňují respektovaní jazzmani Oskar Török a Rasťo Uhrík a nebo rovnou celý orchestr. Rozsáhlá stopáž skladeb poskytuje dostatečný prostor pro práci s barvami jednotlivých nástrojů i jejich souzvuků. Výsledek tak přes důraz na akustický zvuk a přes zmiňovaný koncept nahrávky tichý rozhodně nejsou.

Palec nahoru: mistrovský soundtrack k líným chladným večerům.
Palec dolů: chybějí nosnější melodie.
Top Track: Len sme sa dívali
Zkuste zde:
 

-123min. - Les

Žánr: funky
Vydáno: 20. 9. 2019
Songů: 9

Comeback -123min. konečně vyústil také v rozšíření dosavadní diskografie kapely. Letošní nahrávka Les vychází necelých deset let po svém předchůdci a reflektuje změny, ke kterým v uplynulé době došlo. Mezi ty patří především skutečnost, že na pozici bubeníka je tentokrát jazzman Dano Šoltys a že nový repertoár skupiny je takřka kompletně v češtině.

Oproti předchozím deskám působí Les vyklidněněji, na což má bezesporu vliv akustický projekt, se kterým frontman Zdeněk Bína v posledních letech vystupoval. Vrcholem tohoto směřování je náladotvorná a více než sedmiminutová titulní kompozice, jejíž témbrový charakter ovlivňuje i angažmá francouzského trumpetisty Erika Truffaze.

To ale neznamená, že by kapela zapomněla na své funkové základy. I přes limitující tříčlenné složení jsou Minuty schopné vyprodukovat komplexní polyrytmické struktury, při jejichž poslechu se nelze ubránit pohybu. O esenci čirého muzikanství u všech hudebníků a o tom, že Bína je asi náš největší guitar hero se asi není třeba rozepisovat.

Palec nahoru: hudba s feelingem, který je u nás jinak spíše výjimečný.
Palec dolů: Bínovo "kňourání" může některé posluchače iritovat.
Top Track: Les
Zkuste zde:
 

Vladimír Merta - Ballades De Prague

Žánr: folk
Vydáno: 1969                                                 MikRETROcenze: občas se vyplatí sfouknout prach!
Songů: 8

Album Ballades De Prague Vladimíra Merty letos oslavilo celých padesát let od vydání. Tato první nahrávka tuzemského písničkářství představuje jeden z mnoha nečekaných příběhů z dějin populární hudby a zároveň dobrý důvod pro návrat rubriky MikRETROcenze.

Francouzský název alba nebyl zvolen z dnes tak časté touhy po světovosti. Ballades De Prague totiž světové je. Vladimír Merta se k jeho natočení dostal v podstatě náhodou v průběhu svého pobytu ve Francii v roce 1968 a u francouzského labelu Disques Vogue nahrávka vyšla. V Československu se tedy šířila pouze formou zvěstí.

Písničkář, známý pro své mnohavrstevnaté texty i neortodoxní přístup k písňové struktuře na přání vydavatele kromě skladeb, které dodnes představují pilíř jeho tvorby (Chtít chytit vítr, III. perníková válka, Pomeranče Hieronyma Bosche) nahrál také lidovky nebo koledu Nesem vám noviny. Tento absurdní mix ale funguje i po padesáti letech.

A co bylo dál?
Vladimír Merta se v následujícím půlstoletí ukázal jako možná nejvýznamnější zástupce první generace folkových písničkářů u nás. Jeho tvorba je lemována všemožnými experimenty, které vlastně naznačuje už debut Ballades De Prague.

Zkuste zde:
 

Bert & Friends - SUPR

Žánr: astrální indiánství
Vydáno: 11. 10. 2019
Songů: 4

"Prahnu po zvuku hudebního maršmelounu," prohlásil v jednom z rozhovorů Albert Romanutti, frontman skupiny Bert & Friends. Podařilo se mu tím poměrně výstižně žánrově vymezit hudbu svého letošního čtyřpísňového EP Supr, které navazuje na virální WTF singly z předchozích let.

"Mám tě světe rád, psí láskou objímáš. Možná to je jinak, já nevim." To jsou první slova této dvacetiminutové nahrávky, kterou prostupují kromě podobně neopodstatněného optimismu také fiktivní slova, postavy i světy nebo klávesové rejstříky, kterým by se soudný člověk spíše vyhnul.

Nonsensové (alespoň pro nás, kteří nemáme přístup do encyklopedie Bertova universa) texty o astrálním indiánství nachází v pestré, hravé a vrstevnaté hudbě kapely přirozený protějšek. Výsledek je tak sice do jisté míry odpovědí na vlnu rockové neopsychedelie posledních let, ale to odpovědí velmi svéráznou.

Palec nahoru: fenomén.
Palec dolů: hype může být možná až odrazující.
Top Track: Jupíter
Zkuste zde: