Pokoj25 - Noční hudba

Žánr: alternativní rap
Vydáno: 22. 7. 2019
Songů: 11

V tuzemském rapovém podhoubí se v poslední době dějí věci! Jednou z těch nejzajímavějších je debutové EP beatmakera Scorna a jeho projektu Pokoj25. Ten sice od jejího vydání zveřejnil i několik nových singlů, přesto stojí za to se k Noční hudbě vrátit.

Lo-Fi estetika obalu i klipů, polozpívaná a polorapovaná reflexe alkoholem notně poznamenaného dění v hlavním městě v době mezi posledním nočním metrem a první ranní tramvají a k tomu nečekaný hudební doprovod. Instrumentace a specifická expresivní hra na klavír totiž dává vzpomenout Psí vojáky, což potvrzují i četné narážky v textech a hlavně bonusová píseň 25 512, která by se mohla objevit snad i na výběru nevydaných Topolových nahrávek.

Nejsilnější je ale Noční hudba v momentech jako je Na UMPRUMku chodí holky nebo oslava Prahy ve formě skladby Superkrásný. V těch chvílích je na místě mluvit o generační výpovědi.

Palec nahoru: Filip Topol meets Hip-Hop
Palec dolů: soudě podle zmiňovaných singlů již aktuální Scornova tvorba někde jinde.
Top Track: Superkrásný
Zkuste zde:
 

Vladimír Mišík - Jednou tě potkám

Žánr: folk rock
Vydáno: 4. 10. 2019
Songů: 14

Také letošní rok přinesl další příspěvek do vděčné série "mladí muzikanti točí se svými hrdiny desky o stáří." Po Václavu Neckářovi nebo Wabim Daňkovi tentokrát přišel na řadu Vladimír Mišík. A i v jeho případě se jedná o jeden z vrcholů hudebníkovy (dnes již více než půl století trvající) kariéry, což potvrzuje i fakt, že jeho recenze málokdy sahají po menším než stoprocentním hodnocení.

Album Jednou tě potkám přirozeně pokračuje v cestě, nastoupené už Mišíkovou eponymní nahrávkou z roku 1976. Také zde se autorská "hospodská blues" prolínají se zhudebněnými básněmi Václava Hraběte nebo Bohuslava Reynka. V obou polohách působí Mišík autenticky a na svých 72 let také ve velmi dobré hlasové formě.

Ačkoliv se Vladimír Mišík rád označuje za rockera, hudebně měl vždy blíže k akustickému zvuku. To rozpoznal také Petr Ostrouchov, který se svým prvoligovým all stars bandem Blue Shadows písně obalil do "americana" hávu a ukázal zpěváka v odstínech, ve kterých by to s ETC nebylo možné.

Palec nahoru: vlastně obyčejné písničky, ale přesto neobyčejná nahrávka.
Palec dolů: Brothers jen tak tak balancuje na hraně patosu.
Top Track: Jednou

Zkuste zde:
 

Milan André - Who Am I?

Žánr: indie folk
Vydáno: 15. 2. 2019
Songů: 12

Narodil se v Kanadě, po rodičích zdědil mix slovenské, afroamerické a kubánské krve, svůj debut natočil v Londýně a vydal v bratislavském Slnko records. Milan André naštěstí nevyčnívá jen tímto exoticismem, ale také svou hudbou.

Debutové album Who Am I? si Milan André sám nahrál i produkoval. Projevil přitom až překvapivou míru střídmosti a většina písní tak stojí pouze na jeho soulovém hlasu a akustické kytaře, kombinující fingerpicking nebo perkusivní techniky. V názvucích se zde sice objevují také další nástroje nebo navrstvené vokály, nikdy ale nesklouzne k módnímu "velkému" zvuku.

Toto intimní zpracování Andréovy písně bez problému ustojí. Skladbám jako Further, Last The Night nebo Throne možná ještě přidává na působivosti. Who Am I? tak mimo jiné ukazuje, že otřepaná kombinace kluka z kytarou může znít pořád moderně.

Palec nahoru: tyjo, objev velký!
Palec dolů: proč se Last The Night ještě nehraje v každém rádiu?
Top Track: Further
Zkuste zde:
 

Hm... - Nevadí

Žánr: písničky
Vydáno: 3. 10. 2019
Songů: 12

Ještě v roce 2011 se Klukovinami radovali z všudypřítomné roztomilé drobotiny, o dva roky později na Lovu zdar už hasili manželské a další krize. To asi nešlo jen tak hladce, protože následující zprávu o svém aktuálním rozpoložení vydala skupina Hm... až letos. Tentokrát jí prostupuje pocit smíření, který ostatně naznačuje i název nahrávky: Nevadí.

Zatímco doposud byly desky Hm... poskládané především z originálně zhudebněných básnických textů, Nevadí je až na několik málo výjimek autorské a pod většinou písní je podepsán frontman Marek Doubrava (ve všech svých podobách). Možná proto je album koncepčně asi nejsepjatější v dosavadní diskografii skupiny.

Ačkoliv většina skladeb reflektuje únavu ze života nebo chladnoucí city, je jejich celkové vyznění vlastně optimistické. Může za to především trademark kapely: hravá a nápaditá instrumentace ve spojení s bohatým vokálním arzenálem všech hudebníků a samozřejmě i nosné melodie.

Palec nahoru: Hm... jsou schopni silné výpovědi i bez cizích textů.
Palec dolů: já měl ty jejich básníky vlastně hodně rád!
Top Track: Přijdeš domů

Zkuste zde:
 

Acute Dose - Overdose

Žánr: tuny kytár
Vydáno: 19. 10. 2019
Songů: 10

Kapela Acute Dose se letos v létě dostala do řečí kvůli neplánované a o to dojemnější crowdfundingové kampani na nástroje, zničené při požáru kapelní dodávky. Teď se jí to podařilo znovu a to díky své třetí řadové desce Overdose.

Ta je předávkována především kytarami nebo zvukovými efekty a v dosavadní tvorbě Acute Dose je zatím nejlepším zachycením eklektického postmoderního rocku, který skupina produkuje. Můžou za to nejspíše také personální posily, řada hostů i skvělý výsledný zvuk.

Psychedelie, matematika, surf, sranda, melancholie. Na Overdose se přirozeně prolíná všechno se vším a výsledkem je hipsteřina par excellence, která se ale vlastně pořád pohybuje na poměrně bezpečném území, na jehož okraj se dostává především v experimentálních pasážích v závěru jednotlivých písní.

Palec nahoru: povedený mišmaš.
Palec dolů: iritující vokály.
Top Track: Into
Zkuste zde:
 

Metastavy - Až vyrostu

Žánr: recitace s jazzovým podmazem
Vydáno: 30. 6. 2019
Songů: 7

"Všichni to sunem dál, přestože život nikam nespěje..." Už na začátku léta vyšel jeden z nejzajímavějších tuzemských debutů poslední doby. Metastavy na albu Až vyrostu prostřednictvím (jen zdánlivě fousaté) kombinace jazzu a rapu působivě zpracovávají pocity dospívajících mileniálů a zní přitom jinak, než kdokoliv jiný u nás.

Hlasový projev a texty frontwomenky Anny Hokešové nebodují technicky perfektní flow nebo originálními básnickými obraty a metaforami. Možná právě naopak. Její prezentace má blíže k vyprávění a texty jsou až deníkově konkrétní a "jednoduché". Možná proto působí její výpovědi o slastech a (především) strastech Generace Y tak autenticky.

Její reflexe dospívání a střízlivění z mylných představ o něm doprovází jazzy hudba s výrazným podílem saxofonu a groovovou rytmikou. Ačkoliv jsou si muzikanti vědomi své "doprovodné" úlohy, některé skladby by bez problémů obstály i jako čistě instrumentální tracky.

Palec nahoru: "Myslela jsem, že až mi bude přes dvacet, že budu víc vědět co chtít a co dělat a svýho si hledět. Nevim nic..."
Palec dolů: občas až monotónně působící deklamace brání vnímání textů.
Top Track: Město/City

Zkuste zde: 
 

Edo Klena & Klenoty - Vata

Žánr: rock
Vydáno: 26. 7. 2019
Songů: 15

Ať už jako sólový písničkář nebo jako frontman rockových kapel vystupuje více než třicet let. A přestože může v kontextu současné slovenské scény působit jako anachronistická postava z hudebního skanzenu, Edo Klena nezahálí a letos tak vydal se svými Klenoty po třech letech novou desku Vata.

Album pokračuje v tradici předchozích nahrávek. Klena je především dobrý pozorovatel a na Vatě plynule přechází z písní osobního charakteru do politiky i od humoru k filozofování. Najdeme tu tak popis detektivního pátrání po ztracených brýlích (spoiler alert: ano, byly na čele), reakci na vraždu Jána Kuciaka a jeho partnerky i trefný políček svým kolegům z hudební branže.

Klenoty jsou žánrově poměrně verzatilní a pestrosti alba pomohly i duety s Katarínami Knechtovou a Koščovou. Při poslechu nahrávky je ale zřejmé, že Klenův zpěv funguje mnohem lépe při akustičtějších polohách (Hlavne nerušiť, Bol som tu) než v rockově zatěžkaných kusech.

Palec nahoru: stará písničkářská škola (haha, to už jsem psal i u předchozí desky).
Palec dolů: stará písničkářská škola (haha, to už jsem psal i u předchozí desky).
Top Track: Bol som tu

Zkuste zde:
 

Ochepovsky Project - Take Care Of Me

Žánr: moderní jazz
Vydáno: 27. 4. 2019
Songů: 7

Původem ruský kytarista Igor Ochepovský kolem sebe dokázal za několik let svého pobytu na tuzemské jazzové scéně shromáždit skupinu mladých hudebníků, kteří se v rámci žánru nemají chuť ohlížet k velikánům minulosti, ale soustředí se na aktuální trendy. Po debutu I'm The Wild z roku 2017 to dokazuje také letošní Take Care Of Me, vydané pod hlavičkou Ochepovsky Project.

Novinkou oproti debutové nahrávce je přítomnost slovenské zpěvačky Kristíny Mihaľové, jejíž soulový projev je výraznou součástí hned několika skladeb. Také zbylá (bezmála) desítka zúčastněných hudebníků přináší do Ochepovsky Projectu elementy různých žánrů od klasiky k hip-hopu a výsledek je tak pro svůj eklekticismus jen těžko zařaditelný do jedné škatulky.

Album je propagováno jako "Live EP" a ačkoliv zcela bez postprodukčních zásahů se deska rozhodně neobešla, může Take Care Of Me opravdu sloužit jako působivá ukázka toho, jak mohou koncerty skupiny znít.

Palec nahoru: při koupi fyzického nosiče získáte kromě skvělé hudby i strom. Fakt!
Palec dolů: chybí určitá živelnost/divokost předchozí desky.
Top Track: Try

Zkuste zde:
  

MC Gey - RλP​-​LIFE: Epizoda 2

Žánr: rap battle
Vydáno: 1. 10. 2019
Songů: 22

"Nevstoupíš dvakrát do téže řeky," pravil kdysi temný filozof Hérakleitos. Dva a půl tisíce let poté vzal MC Gey do rukou mikrofon a páčidlo, aby vydal druhou epizodu svého průlomového alba RλP​-​LIFE z roku 2016.

Když dvojka, tak se vším všudy. Deska obsahuje 22 skladeb, dlouhých 0:02, 0:22 nebo 2:22 minut. Stejně jako v případě jedničky prochází celým albem také leitmotiv nekonečného rapového battlu s imaginárními protivníky a tvůrčí variace na téma "tvoje holka je tak tlustá, že." Tentokrát se k němu ale přidávají také vážnější linky.

V mezidobí od vydání jedničky se totiž MC Gey stal otcem a svou dosavadní zkušenost často reflektuje i na Epizodě 2. Možná právě proto se v řadě textů věnuje také vlivu rapperů na mládež: "prázdný slova, plný účty, nová doba, mladý učíš, jak bejt nula, kluci by chtěli bejt stejnej čurák jak seš ty, maj z toho úzkosti, generace nuda." 

Palec nahoru: opět sbírka nejlepších punchlines naší scény, tentokrát i s vážnějšími podtóny.
Palec dolů: takové překvapení jako jednička už to samozřejmě není.
Top Track: Já už chci domů

Zkuste zde:
 

Divnotaj - Večerní rána

Žánr: indie folk s pozounem
Vydáno: 21. 8. 2019
Songů: 4

Pod názvem Divnotaj se původně skrýval sólový písničkářský projekt kytaristy Dalibora Hrubeše (MarZ, Emozpěv). Jako v tolika jiných případech se ale také Divnotaj postupem času rozrůstal o další členy a debutové EP Večerní rána ho tak představuje v plnohodnotné kapelní sestavě.

Název alba poměrně výstižně definuje líně melancholickou náladu, která prochází všemi písněmi. Velmi působivě v tomto kontextu funguje především spojení křehkého hlasového (a vlastně i kytarového) projevu hlavního protagonisty s pozounem Štěpána Janouška.

Také ostatní hudebníci Hrubešovu kostru tvůrčím způsobem obalují a EP tak na necelých dvaceti minutách cestuje od alternativnímu folku k najazzlému rapu, přičemž možná nejsilnější je tak paradoxně právě v instrumentálních pasážích. Snad se tedy v tomto složení nejedná o jednorázový projekt, ale o ochutnávku věcí příštích.


Palec nahoru: příjemně nevtíravá a podzimně melancholická nahrávka.
Palec dolů: na písničkáře někdy až podezřele bezobsažné působící texty.
Top Track: Tak akorát

Zkuste zde: