Michael Krasny - Doing What I Do

Žánr: funky jazz
Vydáno: 2.6. 2016
Songů: 10

Mikrorecenze jsou v hudebním vesmíru proslulé tím, že se k nahrávkám vyjadřují až ve chvíli, kdy na ně žačíná pomalu padat prach. Své pověsti blog dostává také dnešním tipem k poslechu desky Doing What I Do Michaela Krasného, která vyšla už (dramatická pauza) předloni na jaře.

Sólová deska tohoto jazzového baskytaristy (spoluhráč Laca Decziho,...) se ale dá poslouchat i s tímto zpožděním. Aktuálnost zde ostatně vůbec nehraje roli. V instrumentálním baskytarovém podání se zde totiž na ploše necelých padesáti minut setkávají například motownská klasika Papa Was a Rolling Stone, skvělá sólová interpretace Motlitby pro Martu, skladby Stevie Wondera a také několik autorských kompozic.

Ty sice nepřinášejí bůhvíjakou invenci, jako celek je ale album zábavné natolik, že poslech nesklouzává k hudbě na pozadí. To je vlastně na sólovku baskytaristy samo o sobě docela dobrá vizitka.

Palec nahoru: konečně hudba, u které si nemůžete stěžovat na nevýraznou basu.
Palec dolů: více "divočin" jako Higher Ground nebo Midnight in New York, prosím!

Top Track: Higher Ground
Zkuste zde:
 

Jan Blüml - Progresivní rock: Světová a československá scéna ve vybraných reflexích

Vydáno: 2017
Nakladatel: Togga
Stran: 318

Progresivní rock, vlnou punku sedmdesátých let částečně zdiskreditovaný žánr, se stal hlavním tématem loňské odborné publikace olomouckého muzikologa Jana Blümla. Jeho kniha ale nepředstavuje zevrubného průvodce, autor spíše prostřednictvím jednotlivých sond rozebírá některé aspekty "progu" u nás a v zahraničí.

Jan Blüml prezentuje například zajímavé analogie mezi hitparádovým popem a undergroundem sedmdesátých let, snaží se o definici a charakterizaci žánru progresivního rocku a kultu šedesátých let nebo sleduje vliv The Beatles na českou scénu. Zde zaujme popis pokusu tuzemských hudebních špiček natočit české verze Penny Lane a dalších skladeb z ambiciózního období "fab four" a dokázat tak svou konkurenceschopnost.

Od hlavního tématu se autor často odklání ve prospěch lepšího pochopení dobového kontextu a dalších souvislostí. Čerpá přitom z odborné literatury i osobních rozhovorů, důležitým zdrojem je mu ale také tuzemská dobová publicistika. V jejích ukázkách se mísí myšlenky nadčasové i úsměvné a možná právě i díky tomuto odlehčení může kniha, ač psaná odbornou dikcí, bez větších problémů zaujmout i nemuzikology a obecně všechny čtenáře se zájmem o hlubší pochopení fenoménů populární hudby.

Palec nahoru: první rozsáhlejší muzikologická práce o populární hudbě po desítkách let!

Palec dolů: název možná zavádějící. Kniha sleduje i odlišné fenomény a naopak míjí milníky progresivního rocku.