Kurkus - Apoka

Žánr: minimalistický elektropop
Vydáno: 19.6. 2017
Songů: 14

Na Mikrorecenze to dotáhl už osmidiskový debut Octameron, jehož poslech člověku zabere přes pět hodin. Druhý počin slovenského kvarteta Kurkus oproti němu působí jako pouhý datadisk, jedná se totiž jen o hodinové dvoualbum, tvořené temnou Nigrorou a světlou Aurorou.

Loňská čtrnáctistopá nahrávka Apoka ale zároveň potvrzuje, že hudba Kurkus funguje i jinak než jako kuriozita do Slovenskej knihy rekordov. Opět ho tvoří minimalistická oldschoolová synťáková elektronika, náznaky podivné mystiky (postavené hlavně na Pend'álu, což je těžko říct co), spolu s překvapivě melodickými zpěvy, odkazujícími k novoromantismu. A jejich nekonečným opakováním.

Tento absurdní koktejl posluchači ani s dalším poslechem nepřináší odpovědi, spíše stále více znejisťuje. Na druhou stranu nechat se znejisťovat skladbami jako je dreampopová Playboy, vyšinutá sedmiminutová Amen nebo skvělá a temná Veritas není vůbec nepříjemné. Naopak.

Palec nahoru: Kurkus dokáží zaujmout i něčím jiným než přehnanou stopáží.
Palec dolů: opakování je sice matka moudrosti, někdy je ho ale až moc.
Top Track: Veritas

Zkuste zde:
 

Oswaldovi - Songs About Persecution

Žánr: rock
Vydáno: 10.3. 2017
Songů: 6

Deska Songs About Persecution dua Oswaldovi je na den přesně rok stará. Protože je ale toho druhu, který není závislý na módních vlnách, ono zpoždění při poslechu vůbec nevadí. Obzvláště potom, když hlavní téma nahrávky je stále aktuální: je jím totiž migrace.

Stejně jako předloňské album Migrant Songs projektu The Odd Gifts, také Oswaldovi se zdráhají přímočarého glosování aktuální situace. Inspirují se totiž "životními událostmi lidí žijících a migrujících po jižní Evropě a dřívějším Rakousko-Uhersku od začátku dvacátého století až do dnešních dní".

Hudebně přitom italský Jack White Andrea Rottin a jeho spoluhráčka Kateřina Malá čerpají z ještě vzdálenějších zdrojů. Se svým minimalistickým instrumentářem k nám tak úspěšně převádějí i pouštní blues s jeho specifickou melodikou a syrovostí. Jakoby mimochodem přitom odpovídají i na garážovou retrománii.

Palec nahoru: tribální, syrové a jednoduché.
Palec dolů: když je dnes to výročí, tak to necháme bez palce dolů.
Top Track: Black Water

Zkuste zde:
 

Jaro - Eternalism

Žánr: alternative rock
Vydáno: 3.11. 2017
Songů: 8

Jaroslav Korbel vydal ke konci loňského roku delší dobu piplaný debut svého (teď už ne) one-man bandu Jaro. V bookletu alba Eternalism se vyznává z náklonnosti k indie šikulům od Sufjana Stevense přes Adult Jazz po The Strokes a podobně pestře působí i album samotné.

Jaro je tuzemský zástupce vlny singer-songwriterů, kterým jsou cizí gesta a vlastně i hudba velkých jmen rockové historie, zároveň se ale nedokáží vzdát zvuku elektrické kytary. Její hodně distorzní zvuk je Jaro schopný zakomponovat třeba i do veskrze hitové The Forces.

Jaro nepodlehl svodům, které studiové písničkářství přináší. Ačkoliv je tak deska Eternalism bohatá na zajímavé zvukové plochy i hudební detaily, není neprodyšně převrstvená. Písně mají jasnou strukturu a vládnoucí zůstává písničkářův hlas, který může připomenout Ondřeje Galušku z Eggnoise a který zpívá o řecké mytologii a dalších palčivých problémech člověka 21. století.

Palec nahoru: zvuk a velký příslib do budoucna!
Palec dolů: na první poslech nevýraznost jednotlivých skladeb.
Top Track: Hotel Room

Zkuste zde: