Republic of Two - Back to the Trees

Žánr: indie pop
Vydáno: 15.7. 2016
Songů: 12

Duo Republic of Two má sice pověst revivalu Kings of Leon, zároveň ale také klidné síly tuzemských alternativních hudebních vod. Tou zůstávají i po vydání třetí řadové desky Back to the Trees.

Jiří Burian a Mikoláš Růžička na desce opět dokazují, že méně je někdy více. Skladby v pomalých tempech, jednoduchá aranžmá písní, práce s tichem, líně plynoucí melodie a hlasy obou protagonistů, proplétající se jako Simon s Garfunkelem sice nepředstavují učebnicový příklad hitové hudby, posluchači se ale chce do atmosféry alba nořit pořád dokola.

Člověk tak desce promine jistou nepůvodnost nebo x-tou pražáckou variaci na útěk na venkov, do přírody, na stromy. I ta totiž vlastně dává v kontextu desky smysl.


Palec nahoru: prozatím nejlepší album Republic of Two? Rozhodně!
Palec dolů: a stejně jsou to spíš Kin...

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Longital - Divoko

Žánr: folk/rock
Vydáno: 26.9. 2016
Songů: 9

Longital jsou v poslední době očividně ve formě, protože v posledních dvou letech vydali rovnou tři desky. Ta nejnovější, Divoko, je navíc po pěti letech konečně plnohodnotné studiové album s novým materiálem.

Na první poslech hudebně deska svému názvu zrovna dvakrát neodpovídá. Stopáž většiny skladeb přesahuje pět minut a tempo rozhodně bůhvíjak divoké není. O to více se tu pracuje s barvami nástrojů a na většině skladeb se autorsky podílelo celé trio.

V tomto poklidném semiakustickém, éterickém plutí působí o to překvapivěji pasáže, ve kterých Daniel Salontay zkreslí svou elektrickou kytaru a bubeník Marián Slávka se opře do svého nástroje jako kdyby si Longital spletl z garážovými punkery. Nějakým záhadným způsobem spolu ale dokáží obě tyto polohy, mezi kterými trio na Divoku plynule přechází, bez problémů fungovat.

Palec nahoru: Longital opět vtahují do svého vesmíru.
Palec dolů: melodičnost starších desek trochu chybí.

Zkuste zde: 
 

ohodnoťte Divoko na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Nil - Spring, Wine & Veronica

Žánr: rock se španělkama
Vydáno: 1.4. 2016
Songů: 10

Když se píše o skupině Nil z České Třebové, často se objevuje přívlastek "nejlepší z neznámých kapel." Že se nejedná jen o klasické novinářské klišé potvrzuje také letošní akustická deska Spring, Wine & Veronica.

Té předcházela řada akustických koncertů, na kterých se mohl ještě výrazněji projevit hlas frontwomanky Hanky Kosnovské, prvoligové vokalistky, která by u nás jen těžko hledala konkurenci. Pokud vám ještě nikdy z hlasu neběhal mráz po zádech, poslechněte si skladbu Awaken, kde Hanka exceluje za doprovodu violoncella. Zjistíte, že ani tohle není klišé.

Deska je poskládaná z písní z předchozích tří řadových desek a jedná se tak vlastně o best of. Nechybí hitové Life Ladder nebo Rain, ale také písně, které pořádně prokoukly až právě v akustických verzích.

Palec nahoru: ten hlas!!
Palec dolů: a víš, že mě nic nenapadlo?

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze také na facebooku.

Bobova Diéta - Ješafel

Žánr: znáte Nerez?
Vydáno: 8.3. 2016
Songů: 13

Košická Bobova diéta je jeden z těch skrytých klenotů, kvůli kterým fungují blogy jako je tento. Už letos v březnu vydala skupina desku Ješafel a přesto je tento jeden z prvních článků o ní.

Ješafel čerpá z různých koutů world music, včetně brazilské bossa novy, gipsy music, nebo židovského klezmeru, kteréžto vlivy jsou naroubovány na jazzové základy. Kromě čtyřčlenného jádra kapely se na tvorbě Ješafelu podílela řada dalších hudebníků a její vklad je znát.

Ačkoliv se skupina tentokrát - oproti předchozí nahrávce, která vyšla před dlouhými jedenácti lety - soustředila spíše na stránku instrumentální, vynikají písně často překvapivou zpěvností. Ve spojení se šlapajícím podkladem a současným návratem poptávky po akustické hudbě se člověk až diví, že o Bobovo dietě není slyšet více.

Palec nahoru: návaznost na world/folk Nerezu.
Palec dolů: nevýraznost některých skladeb.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku, dík.

Houpací koně - Kde jste mý prátelé dneska v noci

Žánr: lo-fi rock
Vydáno: 13.11. 2016
Songů: 10

Svou minulou deskou Everest se Houpacím koním definitivně podařilo dostat se do povědomí mimoústeckých posluchačů. S letošní řadovkou Kde jste mý přátelé dneska v noci by se to asi nepodařilo.

Část Everestem zmlsaných fanoušků skupiny totiž může překvapit skutečnost, že nová nahrávka zní trochu jako lo-fi demíčko. Nové skladby jsou nepříjemně syrové, zároveň ale více promlouvají k posluchači.

Album věrně znázorňuje atmosféru posledmích měsíců, kdy náhle mizí jistoty i lidé, se kterými jsme tak nějak počítali napořád. Celou deskou proplouvají s tím související ústřední metaforické motivy nezaplaceného účtu nebo nutnosti vstupu do tmy. Přestože právě ve tmě se většina skladeb odehrává, obsahuje syrová nahrávka Kde jste mý přátelé dneska v noci překvapivě také naději v happyend. A představuje Houpací koně tak, jak jsme je nečekali.
Palec nahoru: sou dny, soudný!
Palec dolů: oproti Everestu méně atraktivní zvuk.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Blue Effect - Nová syntéza 2

Žánr: symfonický jazz rock
Vydáno: 1974                                        MikRETROcenze: občas se vyplatí sfouknout prach!
Songů: 4

Návrat občasné rubriky, v rámci níž na blogu představujeme archivní nahrávky, je tentokrát zapříčiněn úmrtím největšího tuzemského "guitar hero" Radima Hladíka. Vzpomínáme na něj připomínkou jedné z jeho nejzajímavějších desek, Nové syntézy 2 z roku 1974.

Jak je patrné z názvu desky, Hladíkův Blue Effect (v té době Modrý efekt) už za sebou v době vydání  podobnou desku, postavenou na propojení jazz rockové kapely a big bandu, měl. Deska pokračuje v jejím monumentálním zvuku a laťku, vytyčenou "jedničkou" se tu podařilo ještě překonat.

Titulní skladba se svou stopáží 22 minut zabírá celou jednu stranu desky, různorodé hudební vlivy se tu zdánlivě přirozeně spojují v organický celek a kompozice od začátku do konce udržuje napětí. Celá deska se řadí k pilířům tuzemského progresivního rocku a nejen pro zpěváka Leška Semelku se zároveň jedná o umělecký vrchol.

A co bylo dál?
Od podobně opulentních projektů Blue Effect po Nové syntéze ustoupil. K materiálu se kapela vrátila v roce 2014 a poslední koncerty s Nové syntézy za doprovodu chrudimského big bandu proběhly ještě v průběhu letošního roku.

Zkuste zde: 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Priessnitz - Beztíže

Žánr: folk rock from Jeseník
Vydáno: 7.10. 2016
Songů: 11

Jeseničtí Priessnitz ušli za dobu své existence cestu od gotiky po folk. U toho možná také skončí, protože letošní Beztíže má být poslední deskou skupiny okolo Jaromíra 99 a Petra Kružíka.

Album Beztíže je propagováno jako soundtrack k letošnímu podzimu a není se čemu divit. Ani přes žánrový posun se skupina nezbavila svého melancholického oparu, který skladby skupiny obestírá už od jejich začátků.

Beztíže je poctivá rocková nahrávka. Minimální zásahy elektroniky nebo samplů, zato ale důraz na písničky a jejich texty. Jejich hrdinové sedí doma u čaje, sledují z okna déšť a topí se v nostalgii, zároveň ale beznadějně věří, že ještě jednou ostatním ukáží, zač je toho loket.

Tato dualita se podepisuje i na hudební stránce desky, která si někdy vystačí se španělkou, jindy je syrově rocková.

Palec nahoru: působivá derniéra bez velkých gest i slov...
Palec dolů: ...přesto derniéra.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

Ivana Mer - Early Works

Žánr: terapeutický pop
Vydáno: 29.2. 2016
Songů: 9

Co si myslet o desce neznámé slovenské zpěvačky, která na první poslech připomíná meditační pop Enyi a zároveň se zaklíná citátem Carla Gustava Junga? Ivana Mer vydala své Early Works.

Deska je složená z písní, natočených v průběhu pěti let ve Francii, Španělsku, Německu, Česku a Slovensku. V jednotlivých písních se tedy mění spoluhráči i doprovodné nástroje, o ty ale na albu stejně tolik nejde.

Early Works jsou totiž kompletně postavené na hlasu hlavní protagonistky, který je opravdu spíše hudebním nástrojem než nositelem myšlenek. Deska rozhodně neposlouží pro potřeby klasického poslechu.

Skladby mají většinou skoro nulové tempo a jejich účinek je proto spíš meditativně uklidňující.

Palec nahoru: i přes okolnosti vzniku konzistentní deska.
Palec dolů: jako hudební kulisu asi album moc neoceníte.

 Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Šrájovo ČeSlo (14.11. 2016)

K poslechu je nový díl Šrájova ČeSla, rozhlasové verze blogu Mikrorecenze.cz. Tentokrát jsem se zaměřil na tuzemská alba, která jsou svými autory avizována jako alba poslední. Zazní tedy aktuální nahrávky Marty Kubišové, Priessnitz, Chudáka paní Popelkové a tria Jana Spáleného.

K poslechu zde nebo v přehrávačích tady na blogu.

Midi Lidi - Give Masterpiece A Chance

Žánr: Motivační elektropop
Vydáno: 15.6. 2016
Songů: 12

Z tajemných důvodů začalo Midi Lidi po poslední desce Operace "Kindigo!" vzývat množství nových posluchačů. Není tedy divu, že letošní "Mistrovské dílo" bylo znalci hitu Rád vařim očekáváno stejně napjatě jako nový díl Harryho Pottera.

Desku Give Masterpiece a Chance doprovází heslo "Všechny písně na desce jsou o něčem." Petr Marek se teď totiž více než kdy dříve soustředil na textovou stránku desky a napsal letní motivační album, jehož posluchač by se měl vykašlat na deadline, udělat si v životě pořádek, vyrazit do přírody, k moři a nebo si alespoň pokecat s tátou.

Chybět nemohou hudební potrhlosti, které jsou u Midi Lidi povinností. Zvuk skupiny se ale na nové desce proměnil, k elektronice se často přidává kytara a hudba se tak často blíží k melancholické hudbě Monikina Kina, dalšího ze seskupení, které kolem brněnských workoholiků vznikly.

Palec nahoru: Midi Lidi napravují vaše životy.
Palec dolů: ta deska má fakt přes hodinu?!?

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Masterpiece na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Chudák paní Popelková - Pod drnem

Žánr: underground
Vydáno: 1.4. 2016
Songů: 20

Letos na apríla vyšla deska, která opravdu působí v současné hudební nabídce jako vtip. Album Pod drnem tria Chudák paní Popelková se totiž dobrovolně vzdává všech vymožeností, které současnost přináší.

Aktuální deska této sporadicky vystupující skupiny vrací hudbu tam, kde kdysi byla. Jedná se o syrové záznamy z koncertů, které zjevně neprošly dnes tak oblíbenou postprodukcí a není v nich tak nouze o falešné tóny a hudební nedokonalosti.

Hospodskému písničkářství (nemyšleno pejorativně, fakt!) kapely ale tato forma vůbec neškodí. Pod drnem je první deska skupiny po třiceti letech její existence a zároveň je uvěřitelným svědectvím o skupině, která funguje opravdu pro radost. Díky inspiraci lidovou hudbou navíc nechybí písním zpěvnost a díky frontmanu Karlu Vepřkovi ani humor.

Palec nahoru: nadčasové hymny Do Říše nebo Chechtáky a další.
Palec dolů: možná zbytečně prvoplánové skladby typu Teplá tramvaj.

Zkuste zde:
 

sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Kaspar Melichar - Velká derniéra

Žánr: První hoře easy listening
Vydáno: 5.7. 2016
Songů: 11

Zatímco se v kuloárech šeptá o připravované nahrávce První Hoře, jádro této kapely obnovilo svůj melancholický písničkářský projekt Kaspar Melichar. Krátce po prvním vystoupení následovalo také vydání debutové desky, nazvané Velká derniéra.

Kaspar Melichar sice neobsahuje náhlé změny rytmu nebo žánru, ani klasické kapelní pitvoření, podobnosti v rukopisu se známějším sourozencem jsou přesto patrné. Osobnost Milana Urzy se totiž v poetice textů rozhodně nezapře.

Velká derniéra tak nabízí civilnější a posluchačsky přístupnější exkurzi do světa bláznů, osudí a stínů. Milan Urza se za pomoci klavíristy a "ruchaře" Bertráma proměnuje v temného šansoniéra. I v tomto obnaženějším pojetí se pánům podařilo udělat osobitou nahrávku, kterou duo trefně označuje za secesní folk. Vystihuje tím také jistou míru patosu, kterou Velká derniéra má.

Palec nahoru: skvělý krok do neznáma. Přidají si První hoře do kolekce i dětské album?
Palec dolů: nejen ve srovnání s domovskou skupinou jistá monotónnost.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Velkou derniéru na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

Šrájovo ČeSlo (31.10. 2016)

K poslechu je nový díl Šrájova ČeSla, rozhlasové verze blogu Mikrorecenze.cz. Tentokrát jsem se zaměřil na slovenskou scénu a v pořadu se tak vystřídají aktuální nahrávky Katarzie, Longitalu, Bobovo diety a Chiki-Liki Tu-A.

K poslechu zde nebo v přehrávačích tady na blogu.

Candy - Tabulitus Collapsus

Žánr: basákův sen
Vydáno: 18.10. 2016
Songů: 5

Candy, jediný přeživší z kroměřížské kapely Candy Meatworks, vydal letos se svým one man projektem už tři alba, přičemž každé je jiné a pojí je jen vysoká dávka neposlouchatelnosti.

Posluchačsky nejvděčnější je EP Tabulitus Collapsus, kde baskytaru, hlavní Candyho vyjadřovací prostředek, doplňují kromě bicích také klávesové nástroje. Kromě toho se může deska chlubit také zvukem, který by jí mohly ostatní Candyho počiny závidět.

Tabulitus Collapsus je hudební pokrm pro vyšinutce, kteří potřebují ve třech minutách jedenáctkrát změnit rytmus i tempo. Intenzivní instrumentální math rock se silným důrazem na basovou linku, který putuje od jazzu k surovějším extrémním pasážím, je v tomto ohledu vhodnou potravou. Lákadlem může být také coververze Smells Like Teen Spirit, rozfragmentovaná jako od The Residents.

Palec nahoru: šťavnatá porce obskurna.
Palec dolů: ostatní vydaná Candyho díla nedosahují kvalit Tabulitus Collapsus.

Zkuste zde:
 

sledujte mikrorecenze i na facebooku.

Timudej - Ještěně

Žánr: dadaistický kabaret
Vydáno: 21.3. 2016
Songů: 11

Kabaret Timudej otevírá své brány pouze zřídka a není se tedy čemu divit, že i po dvaceti letech její existence o této černošicko-balkánské kapele skoro nikdo neví. Možná to změní letošní deska Ještěně, vydaná pod hlavičkou Supraphonu.

Název desky odráží odvěkou oblibu skupiny Timudej v novotvarech, nesmyslech, dadaistických pojmech a textech, kterým rozumí asi jen sama kapela a nejspíše ani ta ne. Toho se tedy i na Ještěně dočkáme ve vrchovaté formě.

Kromě nechápavého úsměvu ale od posluchače skupina očekává i náročnější aktivitu. Všechny písně totiž vyzývají k tanci. Jednou prostřednictvím vtíravého electroswingu, podruhé podobně neskrývaným disco popem, potřetí třeba skrz vlivy balkánské nebo brazilské.

Zvuk je tentokrát syntetičtější a mainstreamovější, Timudej jsou ale pro svou neuchopitelnost pořád menšinová věc.

Palec nahoru: s masozřejmostí dávám palec nahoru...
Palec dolů: ...i přesto, že kvůli desce můj přehrávač obsahuje i electroswing.

Zkuste zde:
 

Sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Šrájovo ČeSlo (17.10. 2016)

K poslechu je další díl rozhlasového pořadu, vykrádající tento blog. Tématem patnáctého dílu Šrájova ČeSla je slovíčkaření a zazní skladby Ondřeje Soldána, Jananasu, Timudej, MC Geye a Prago Union. Vše samozřejmě za doprovodu zasvěceného komentáře autora tohoto blogu.

Šrájovo ČeSlo je k poslechu zde.

Živé kvety - Nové poschodia

Žánr: městský folk/rock
Vydáno: 10.6. 2016
Songů: 10

Na jubilejní desáté album bratislavské stálice Živé kvety se čekalo čtyři roky, nejdéle v historii souboru. Stejně jako v případě předchozí desky Oľga, Ideš Svojím Tempom! se skupina pohybuje více v oblasti intimního písničkářství.

Dějištěm většiny skladeb desky je Bratislava, na kterou Lucie Piussi často nahlíží s nostalgií, dokáže jí ale vmést do tváře působivý rozsudek, nekrolog a vyznání lásky dohromady ve formě opusu Bratislava II.

To platí pro celou desku, která je na poměry skupiny poměrně smířlivá a optimistická, nezapomíná ale ani na zdravou dávku angažovanosti, jejíž produktem je například rapem střižený hit To, čo nás spája.

Živé kvety vždy patřily mezi skupiny, u kterých se vyplatí jít hlavně po textové stránce. Nové poschodia totiž ukazují kapelu poetičtější než kdy předtím.

Palec nahoru: skvělý zvuk od Lososound, angažování Joža Bariny.
Palec dolů: možná právě v této době by se hodila spíše političtější tvář skupiny.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, poslechněte si vyprávění o albu ve Šrájovo ČeSle.