The Truth Is Out There - Lighthouses

Žánr: současný tvrdý rock
Vydáno: 23.8. 2015
Songů: 11

Označení "čeští Enter Shikari" už ostravské The Truth Is Out There asi tak trochu štvalo, a tak její členové začali poslouchat i jiné kapely. Na letošní dlouhohrající novince Lighthouses je to znát.

V první řadě zde skupina působí vyspěleji než na předchozích EP. Tohle už nejsou malí kluci, kteří si hrají s kytarami a elektronikou. Současní TTIOT jsou podle Lighthouses našlapaná kapela s hromadou nápadů a s odhodláním nakopat zadek všem, kdo jim bude stát v cestě.

Po hudební stránce je tentokrát deska hodně pestrá, z elektronické anarchie kapela přesedlává na smyčcové aranže a celkově svůj zvuk přibližuje většinovému posluchači. Má mu ale co nabídnout. Každá píseň z desky má silný hitový nádech a celé album zní spíše jako práce amerických králů hitparád než unknown party z Ostravy.

Palec nahoru: domestikování aktuálních světových trendů.
Palec dolů: trochu postrádám výraznější vlastní tvář kapely.

Zkuste zde:


ohodnoťte Majáky na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Joe Karafiát - 1985-2015

Žánr: rock
Vydáno: 5.5. 2015
Songů: 17

Kytarista Joe Karafiát rozhodně nepatří k našim největším guitar heroes. Minimálně kvůli působení v kapelách Garáž a Plastic People ale důležitý je. Tyto i jeho ostatní hudební tváře ukazuje letošní výběrovka.

Ta kromě několika skladeb zmiňovaných interpretů a nebo Karafiátových dalších projektů jako Overground nebo Joe Carnation band obsahuje také kytaristovy aktuální nahrávky.

Právě ty jsou z mého pohledu nejzajímavější. Skladby jako Zodiak a Pohádka na konec představují Karafiáta jako charismatického rockového písničkáře, který má na hudební scéně místo i v roce 2015. Tyto písně totiž sice silně odkazují na tradici tuzemského undergroundu, zároveň ale nezní jako skanzen.

Výběrovka 1985-2015 je ale silná i ve starších písních. Bylo totiž z čeho vybírat.

Palec nahoru: nenápadná připomínka nenápadného (ale důležitého) hudebníka.
Palec dolů: uvítal bych sólovou nahrávku se stylem, naznačeným zmiňovanými skladbami.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

B4 - Die Mitternachtmaus. Plastic People of the Universe Tribute

Žánr: Die plastische Leute aus dem Weltall
Vydáno: 14. 10. 2015
Songů: 10

Pražští B4, milovníci německého krautrocku, za sebou mají množství zajímavých počinů a ten letošní jim v tomto ohledu může směle konkurovat. Podobné pocty se totiž Plastic People jen tak nedočkají.

B4 zde propojili dvě své velké lásky: tuzemský underground a německou kosmische Musik. Vybrali desítku známých skladeb Plastic People of the Universe, Bondyho texty přeložili do němčiny a rockovou hudbu nahradili elektronikou, odkazující na kultovní Kraftwerk.

Protože B4 jsou poctivci a ne jen trapní pozéři (proto o nich pořád skoro nikdo neví), byla deska nahraná hlavně za použití muzejních  analogových nástrojů. Samozřejmostí je také použití vocoderu, který jen dotváří minimalistickou atmosféru desky, která snad ani nemohla vyjít v jednadvacátém století.

Palec nahoru: kam se chodí na nápady jako "co kdybychom předělali Plastiky do stylu Kraftwerk?"
Palec dolů: pro většinu posluchačů jen legrácka na jedno použití.

Zkuste zde:
 

 pokud chcete být v obraze, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Adacta - TMA

Žánr: HC/crust
Vydáno: 25.8. 2015
Songů: 10

O bratislavských Adacta se dá mluvit jako o československé crustové stálici. A podobně jako o jejich souputnících Čad se o bratislavských Adacta dá mluvit jako o sázce na jistotu. Dokazuje to i letošní album TMA.

Jak vidno, obal tomuto názvu odpovídá na sto procent a podobné je to s hudbou. Ta v sobě skrývá HC punkové hymny outsiderů, fanfáry vyvrhelů, nebo "hyperboly zoufalství a metafory šílenství."

Na rozdíl od děl jiných kapel tohoto žánru nejsou skladby Adacta po hudební stránce jednotvárné, dokáží překvapit a jsou přístupné i posluchačům mimo tuto subkulturu. Kvůli skvělému zvuku je TMA navíc také pořádně působivá.

Souvisí s tím také hlavní rozdíl mezi hudbou (resp. spíše texty) Adacta a zmiňovaných Čad. Zatímco u Pištovy sebranky lze za vším najít ironický úšklebek, u Adacta jsou to pořád zlostí a nenávistí vyceněné zuby.

Palec nahoru: Působivě temná nahrávka.
Palec dolů: Tu nejlepší skladbu si kapela vypotřebuje hned na začátek.

Zkuste zde:


pokud chcete být v obraze, sledujte nás Mikrorecenze na facebooku.