Žánr: akustický math rock Vydáno: 27.06. 2015 Songů: 12
Akustická kytara, basa, bicí. Jo a taky kameny, větrák nebo growl. Deska Kvok! je dobrým adeptem na ocenění za nejpodivnější nahrávku roku.
Hlavní slovo tu má virtuos Ivan Boreš, který svou akustickou kytaru drtí stylem neslýchaným a kterému v díle zkázy pomáhají ještě dva muzikanti z prachatické úderky Gride. Převážně instrumentální album je postavené na neslučitelných spojeních, šílených změnách temp a nebo na zařazení nezvyklých zvuků. Do toho všeho připočtěme také občasný vstup hlasu, recitující (jak jinak než) podivnou Ivanovu poezii.
Pokud na vás jsou moc takoví UJD, do poslechu se raději vůbec nepouštějte. Dokonce i v případě opačném je předčasné ukončení přehrávání z vaší strany očekávaný.
Palec nahoru: originální, jedinečné, osobité, divné. První akustický math rock, který jsem slyšel. Palec dolů: možná až moc překombinované. Respektive určitě.
Žánr: dobře stravitelný rock'n'roll mišmaš Vydáno: 14.05. 2015 Songů: 14
Saténové ruky je poměrně mladé bratislavské hudební sdružení. Mladé i přesto, že jeho členové rozhodně nejmladší nejsou a na svém debutu Bozkávam se snaží vysmát své krizi středního věku.
Bozkávam je pestrá nahrávka, která v sobě schovává psychedelično (Had), punk (Mŕtvy muž), melancholický folk (Spleen), porci dadaismu (Príbor) a nebo slovenskou verzi britského kytarového indie rocku.
Hravost této kapely se ale projevuje zejména na stránce textové. Album je plné slovního humoru a nadhledu, který nepřestane bavit ani po opakovaném poslechu a který za sebou zároveň často schovává vážnější tvář.
Saténové ruky jsou pro mne velkým a příjemným překvapením a Bozkávam jednou z nejzábavnějších desek letošního roku. Zatím.
Palec nahoru: Nová postava slovenské alternativy, skvělý debut. Palec dolů: Ach jo, poslední dobou mi ty palce dolů nějak nejdou...
Zkuste zde:
ohodnoťte Bozkávam na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.
Stejně jako Třebíč má své Fru Fru a Ústí své Houpací koně, tak Litoměřice mají Duben v Pešti. Lokálku. Kapelu, o které se přes její kvality nikde jinde moc neví a mám takový dojem, že ani v těch Litoměřicích to nebude o moc lepší.
Na letošní příspěvek do své diskografie vybrala kapela finance prostřednictvím crowdfundingu, což je pro mě docela záhada, protože svět se příznivci Dubnu v Pešti zrovna nehemží. Což je škoda, protože tím přichází o zajímavou formaci, která má blízko k takovým Joy Division, stejně jako k českému undergroundu.
Deska Štěstí zaujme různými hudebními přístupy i pochmurnými, melancholickými texty. Zároveň si udržuje svou osobitou auru, kterou najdeme už na předchozích nahrávkách. I na Štěstí je tedy také jedna píseň v romštině. O taneční gipsy music se ale mluvit nedá, e Bacht je totiž nejtvrdší skladba celého alba.
Palec nahoru: dobře ukrytá perla. Palec dolů: jedná se o underground, nečekejme tedy světový zvuk, spíše jistou dávku zdravého amatérství.
Žánr: tak trochu jiné písničkářství Vydáno: 27.3. 2015 Songů: 14
Až se chce člověku kontrolovat kalendář, jestli náhodou není letos nějaký Burianův rok. Po deskách Kapitána Dema a Kyklos Galaktikos se teď totiž hlásí ke slovu i aktuální otec klanu, Jan Burian.
Titul letošní nahrávky tohoto písničkáře má pravdu, dnes je jiná doba, než když Burian bavil publikum ve dvojici s Jiřím Dědečkem. Nová deska ale ukazuje, že i s tou dnešní dobou dokáže Burian jít jako málokdo z jeho souputníků.
Na Jiné době dal totiž Jan Burian prostor (cca) mladým tvářím české alternativní scény, kteří obalili jeho písničkové kostry o nápaditý hudební doprovod a aranže. Díky tomu má každá píseň úplně jinou atmosféru a spojuje ji pouze Burianův ironický pohled na svět a dobu.
A kdo že se na desce vlastně podílel? Samozřejmě Jiří Burian, ale také DVA, Muchow, Kittchen,... Lákavé, že?
Palec nahoru: odvaha jít do podobných projektů a riskovat tím úbytek staromileckých fanoušků. Palec dolů: nejsem si jistý, jestli by Jiná doba obstála i bez hostů.
Žánr: já ti ani přesně nevím Vydáno: 14.5. 2015 Songů: 11
Osobité slovenské duo Longital letos slaví deset let existence a k tomuto výročí si nadělilo novou nahrávku. I když, o duu už se vlastně mluvit nedá, protože Longital se rozhodli vyměnit počítačového spoluhráče za lidského a přijali mezi sebe bubeníka Mariána Slávku.
V tomto rozšířeném složení se nakvartýrovali do Jámoru Ondřeje Ježka a víceméně naživo natočili skladby ze tří předešlých studiových alb. Zatímco doposud byli Longital známí zejména pro svůj mix folku a elektroniky, A to je všetko? je postavená na akustickém zvuku.
Ani bez beatů ale hudba souboru neztrácí své kouzlo, možná právě naopak. Všichni zúčastnění jsou zkušení instrumentalisté a funguje mezi nimi muzikantská chemie, díky které nezvyklý způsob nahrávání dopadl dobře a přibližuje tak posluchačům koncerty Longitalu. Výsledkem je originální nahrávka, která má (i přes jazykovou bariéru) šanci oslovit náročnější posluchače ze zahraničí.
Palec nahoru: další osobité (byť recyklované) dílo těchto proroků slovenské alternativy. Palec dolů: některé mezihry jsou možná až zbytečně moc natahované.
Zkuste zde:
ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.
Patnáct let skupiny a její desátá deska. Uznávám, že Květy nepatří mezi kapely, které by si mohli stěžovat na nedostatek pozornosti médií nebo posluchačů. Ona pozornost je ale zasloužená.
Předchozí řadová deska Bílé včely sbírala kladné reakce kde jen se dalo a novinka Miláček slunce bude v tomto ohledu rovnocenný následovník. Květy nemají strach ze silnějších melodií, deska je pozitivnější, písničkovější a z posluchačského hlediska dost dobře možná také nejpřístupnější.
To vše ale bez ztráty kvality a osobitého rukopisu, na kterém Květy staví už od svého vzniku. Zajímavé zvuky a nápadité postupy tak může vystřídat například přímočarý punk a vše dohromady funguje. Možná je to troufalé, ale Miláčka slunce bych si dovolil označit za nejlepší desku kapely. Nebo alespoň jednu z deseti nejlepších. Palec nahoru: dobrá práce, co také od Květů jiného čekat. Palec dolů: možná časem něco vymyslím.
Zkuste zde:
ohodnoťte Miláčka slunce na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.
Žánr: one man jazz/folk Vydáno: 19.11. 2014 Songů: 10
Zdeněk Bína je znám zejména jako frontman zaniklých a jedinečných -123 Minut. Pět let po vydání poslední desky kapely vyšel na novém labelu Zebra and Cloud Bínův sólový debut, nazvaný Bird.
Muzikant zde dokazuje, že si může vystačit i bez spoluhráčů. Ke všem deseti skladbám na desce totiž složil hudbu, napsal texty a také nahrál všechny nástroje a vokály. Svým způsobem je to ale také slabina alba, které by mohlo být zvukově trochu bohatší.
I v této podobě ale Bird nabízí výživnou ukázku čirého muzikanství. Rozhodně nefunguje jako zvuková kulisa, naopak vyžaduje od posluchače jistou dávku soustředění.
Pokud ho dostane, může se stát, že tento ptáček jen tak neulétne, možná vynechá i pouť do teplých krajů a nechá se zahřívat jen protáčením v přehrávačích. Vydrží jich dost.
Palec nahoru: skvělý návrat skvělého muzikanta. Zn. vhodné pro náročné uživatele hudby. Palec dolů: hudební úspornost.
Zkuste zde:
ohodnoťte Bird na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.
