Žánr: turbošansón
Vydáno: 12.9. 2014
Songů: 14
Hledáte hudbu na dnešní imperialistický Halloween? A nebo na jakýkoliv jiný den? Pokud máte trochu vyšinutý smysl pro humor nebo jste z Brna, určitě už posloucháte Turbošansón, novou desku Poletíme?
Oproti předchozímu Kroskántry je novinka vyřvanější, vulgárnější a tak nějak hospodštější. Je totiž znát, že Poletíme? se snažili, aby deska zněla jako naživo. A že koncerty téhle kapely rozhodně stojí za to!
Opět máme tu čest s absurdním světem Rudolfa Brančovského, kde se dívky mění ve veverky a nebo rovnou rozmlátí celou hospodu.
Posun je ale znát hlavně na instrumentální stránce: najdeme tu energické vypalovačky, doják jen s doprovodem klavíru a nebo rovnou a capella píseň. Škoda jen, že někdy je deska naopak nástroji až zbytečně přeplácaná.
Palec nahoru: další kolekce skvělých (nejen) ulítlých hitovek.
Palec dolů: zmiňovaná přeplácanost.
Zkuste zde:
ohodnoťte Turbošansón na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.
pátek 31. října 2014
středa 29. října 2014
Markéta Irglová - Muna
Žánr: indie folk/pop
Vydáno: 23.09.2014
Songů: 11
Dá se vůbec Markéta Irglová ještě považovat za českou zpěvačku? Skladby na novou desku Muna přeci napsala při svém pobytu v New Yorku a samotné album natočila na Islandu, kde v současnosti žije. A není to vlastně jedno?
Důležitější je, že Markétina druhá sólovka je skvělá. Domácímu většinovému publiku sice po svém oscarovém úspěchu zmizela písničkářka z očí a uší, ale to je logické. Irglová totiž ve svých skladbách nehledá přízeň davů, ale spíše Boha.
Muna je jejím spirituálním hledáním poznamenána citelně. Odpovídají tomu nejen texty, ale často také aranže a atmosféra, na které se podepsal i Island samotný. Jedná se o desku se spoustou hostů a silných momentů a přesto dokonale nevtíravou a klidnou. Taky vám některé skladby evokují až Enyu?
Palec nahoru: příjemné uvolňující album.
Palec dolů: ne každý je na podobné religiózní nálady naladěn.
Zkuste zde:
celá deska k poslechu zde
ohodnoťte album Muna na csmusic.cz, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.
Vydáno: 23.09.2014
Songů: 11
Dá se vůbec Markéta Irglová ještě považovat za českou zpěvačku? Skladby na novou desku Muna přeci napsala při svém pobytu v New Yorku a samotné album natočila na Islandu, kde v současnosti žije. A není to vlastně jedno?
Důležitější je, že Markétina druhá sólovka je skvělá. Domácímu většinovému publiku sice po svém oscarovém úspěchu zmizela písničkářka z očí a uší, ale to je logické. Irglová totiž ve svých skladbách nehledá přízeň davů, ale spíše Boha.
Muna je jejím spirituálním hledáním poznamenána citelně. Odpovídají tomu nejen texty, ale často také aranže a atmosféra, na které se podepsal i Island samotný. Jedná se o desku se spoustou hostů a silných momentů a přesto dokonale nevtíravou a klidnou. Taky vám některé skladby evokují až Enyu?
Palec nahoru: příjemné uvolňující album.
Palec dolů: ne každý je na podobné religiózní nálady naladěn.
Zkuste zde:
celá deska k poslechu zde
ohodnoťte album Muna na csmusic.cz, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.
pátek 10. října 2014
Hanba – Silou kovadliny
Žánr: Hardkóreček
Vydáno: 15.9.2014
Songů: 10
Supergroups většinou nemají moc dlouhé trvání. Pražská Hanba ale tento zvyk úplně nepotvrzuje, protože po cca roce fungování se pánové vyšvihli téměř na vrchol tuzemské HC scény a ve svém královském tažení pokračují i deskou Silou kovadliny
Zkuste zde:
Ohodnoťte Silou kovadliny na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku!
Vydáno: 15.9.2014
Songů: 10
Supergroups většinou nemají moc dlouhé trvání. Pražská Hanba ale tento zvyk úplně nepotvrzuje, protože po cca roce fungování se pánové vyšvihli téměř na vrchol tuzemské HC scény a ve svém královském tažení pokračují i deskou Silou kovadliny
Debutové EP
III mně úplně nechytlo, za což ale mohla nejspíše jeho krátká stopáž, která mi nedovolila se do alba pořádně zaposlouchat. Tato „chyba“ je na Kovadlině
napravena. Deska obsahuje deset typických HC
vypalovaček, které si vystačí bez metafor a kudrlinek, ale zato
jim nechybí pořádné koule, tuny energie a jasný názor.
Jak to také mohlo dopadnout jinak,
když se v jedné sestavě sejdou členové Laharu, Pipes and Pints nebo Just For Being? Žádná velká překvapení a fůze, pouze poor
hardcore ve stylu rychle, stručně, jasně. Na tomto poli je u nás
Hanba aktuálně skoro bezkonkurenční.
Mikroperla: cca ve stejný čas vyšlo v našich luzích ještě jedno (žánrově spřízněné) album s kovadlinou v názvu. Představím ho zde v průběhu příštího týdne.
Palec nahoru: Zase jednou hodně povedená žánrovka.
Palec dolů: A stejně bych si desku dokázal představit ještě delší.Zkuste zde:
Ohodnoťte Silou kovadliny na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku!
neděle 5. října 2014
Kieslowski - Mezi lopatky
Žánr: indie pop
Vydáno: 9.9.2014
Songů: 10
Ódy se zde pěly již na desku Na nože, takže je celkem samozřejmé, že ani nová deska pražského dua Kieslowski neunikla našim chapadlům. Obzvláště, když jsou Mezi lopatky neméně povedenou záležitostí.
Mezi lopatky plynule navazuje na svého předchůdce, ale přesto jsou již na první poslech slyšitelné několikeré změny. Tou první je bezesporu větší porce beatů a elektroniky obecně, za což může angažmá producenta Honzy Muchowa. Oproti Nožům jsou Lopatky melancholičtější, pomalejší, minimaličtější, ale také současnější.
Co ale zůstává stejné, je lyrická stránka desky, za kterou stojí David Pomahač. Opět máme tu čest s přehlídkou nešťastných lásek, zlomených srdcí a zapíjení žalu, což jsou témata, která mají Kieslowski patentována asi nadosmrti a zřejmě je ještě zcela nevyčerpali.
Palec nahoru: splnily se mé prognózy, duo pokračuje v setrvalé kvalitě.
Palec dolů: ne každý chce poslouchat pořád o tom samém.
Zkuste zde:
ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.
Vydáno: 9.9.2014
Songů: 10
Ódy se zde pěly již na desku Na nože, takže je celkem samozřejmé, že ani nová deska pražského dua Kieslowski neunikla našim chapadlům. Obzvláště, když jsou Mezi lopatky neméně povedenou záležitostí.
Mezi lopatky plynule navazuje na svého předchůdce, ale přesto jsou již na první poslech slyšitelné několikeré změny. Tou první je bezesporu větší porce beatů a elektroniky obecně, za což může angažmá producenta Honzy Muchowa. Oproti Nožům jsou Lopatky melancholičtější, pomalejší, minimaličtější, ale také současnější.
Co ale zůstává stejné, je lyrická stránka desky, za kterou stojí David Pomahač. Opět máme tu čest s přehlídkou nešťastných lásek, zlomených srdcí a zapíjení žalu, což jsou témata, která mají Kieslowski patentována asi nadosmrti a zřejmě je ještě zcela nevyčerpali.
Palec nahoru: splnily se mé prognózy, duo pokračuje v setrvalé kvalitě.
Palec dolů: ne každý chce poslouchat pořád o tom samém.
Zkuste zde:
ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)