Tu v dome - Protichodné chute

Žánr: protichůdné žánry
Vydáno: 15.9. 2014
Songů: 12

Chcete si vychutnat nezvyklý, poetický a protichůdný hudební zážitek, ale nevíte kde ho najít? My to víme, tady v domě. Respektive u kapely Tu v dome a na její nové desce Protichodne chute.

Banjo, violoncello, housle, kytary, bicí, ženské i mužské vokály. Tu v dome prostě sázejí na akustické nástroje a atmosféru. Na rozdíl od táborákových hitmakerů ale cílí na náročnější posluchače.

To potvrzují odvážné instrumentální pasáže a textová stránka desky, o kterou se kromě členů kapely postarali také Emily Dickonsonová, Charles Baudelair a Jaroslav Seifert.

Zároveň ale album naplňuje svůj název, setkáváme se tu s momenty, které by si v normálním světě odporovaly. Na této desce ale nějakým způsobem fungují.

Palec nahoru: trvanlivé album, které vám v přehrávači vydrží dlouho.
Palec dolů: poněkud dlouho ale také trvá, než se vám zaryje pod kůži.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Protichodne chute na csmusic, sledujte mikrorecenze i na facebooku.

Voila! - Décollage

Žánr: šanson a spol.
Vydáno: 31.10. 2014
Songů: 11

O pražském moderněšansonovém uskupení Voila! jsem tu psal už ve spojitosti s loňským singlem. Ony dvě skladby byly letos doplněny o devět dalších a vyšly jako debutové album pod názvem Décollage.

Deska je barevná stejně jako její obal. Hudebním středobodem je osobité pojetí šansonu, ale Voila! si ukusuje i z jiných žánrů a nabízí tak velmi rozmanité menu.

Na Décollage se navíc střídají původní skladby s cover verzemi žánrových evergreenů a francouzština s angličtinou. I anglicky zpívaná část ale díky vokálu Zdenky Trvalcové, Francouzky ze Slovenska, do zbytku bez problémů zapadá.

Také díky nápaditým aranžím se Voila! odlišuje od pouhých šansonových epigonů, ale o hudbu s vlastní tváří.

Palec nahoru: Voila! dokáže skvěle bavit i na ploše dlouhohrající desky.
Palec dolů: hitovost singlových skladeb zůstává nepřekonaná.

Zkuste zde:
 


 ohodnoťte Décollage na csmusic.cz, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Biorchestr - IO

Žánr: freakfolk
Vydáno: 2014
Songů: 11

Manželské duo Biorchestr Aleše a Jany Pilgrových, doplněné teď ještě o křena a violoncellistu Tomáše Jenčka, vydává čtvrtou desku. Dotáhlo to s ní až na měsíc, fakt že jo. Teda IO.

Vydání desky totiž doprovázela také originální crowdfundingová kampaň, v rámci níž si mohli fanoušci zakoupit parcely na měsíci IO. Vězte, že společnost na něm je více než vybraná.

Také samotná deska je zase velmi hravá a dokáže probudit to dětské v nás. Napomáhají tomu navrstvené hluky, zvuky, pazvuky, a beaty, které doprovázejí texty o zvířátkách, lásce k nulám a nebo o železném muži.

Perličkou na dortu je potom fakt, že na desku přispěl jednou skladbou i Martin E. Kyšperský (Alešův kolega z Květů) a Biorchestr tu znásilnili také světový hit Relax.

Palec nahoru: skvělá freak/folková nálož.
Palec dolů: druhá polovina desky nešlape tak jako první.

Zkuste zde:  

 ohodnoťte IO na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku

Gagarin - s/t EP

Žánr: DIY electro hardcore
Vydáno: 13.11.2014
Songů: 6

Už dlouho jsme tu neměli pořádný DIY nářez a to je třeba napravit. V našich zeměpisných šířkách se pohybují hned dvě podzemní party se známými kosmonauty ve jméně: Remek a Gagarin. Obě si sice zaslouží zmínku, ale přednost dostane Gagarin se svým novým EP.

Na tom kapela představuje svůj mix elektroniky a hardcoru, doplněný o scream, opakující většinou několik málo vět neustále dokola. Kapela sama se ale neopakuje a i na několikátý poslech je hudba pořád zábavná a překvapivá.

Aby také ne, Gagarin přistupuje k písním poměrně anarchisticky a míchá v nich pejska s kočičkou, češtinu s angličtinou, tvrdé kytary s ještě tvrdší elektronikou a to vše s nečekanou hitovostí, jakou mají skladby Sklo nebo Ponuré objetí.

Ani název sice Gagarina do hvězdných výšin nedostane, ale deska už je rozprodaná, takže někoho to přecijen zajímá.

Palec nahoru: hodně originální práce.
Palec dolů: na zvuku je dost znát, že se jedná o urobsisámprodukt.

Zkuste zde:
  

ohodnoťte s/t EP na csmusic, sledujte mikrorecenze i na facebooku. 

Johannes Benz - One Way Road

Žánr: folkrockové písničkářství
Vydáno: 28.2.2014
Songů: 12

To se takhle Jan Foukal vydal do Ameriky točit film o životě tamních kamioňáků a nakonec k němu natočil jenom soundtrack. Soundtrack o tom, že řidič, ten tvrdej chleba má nejen kvůli nutnosti znát dopravní předpisy...

Vykořeněný řidič, který jede po noční dálnici a přemýšlí přitom o Bohu, o kamionech a nebo o tom, jestli ho zrovna nepodvádí manželka. Tak by se dal popsat Johannes Benz, hrdina desky One Way Road.

V Americe Foukal nenasával pouze příběhy kamioňáků, ale našel tu i inspiraci hudební. Díky tomu má nahrávka typický americký odér, čemuž napomáhají i nástroje jako foukací harmonika nebo banjo, které se na desce objevují.

Kromě Foukala se na desce podíleli i další hudebníci (například Jan Lstibůrek, stojící za Blázincem), díky kterým zní One Way Road plně. A úplně americky.

Palec nahoru: jasný tip na hudbu do auta (nebo do kamionu samozřejmě).
Palec dolů: na první poslech ne úplně výrazná druhá polovina desky.

Zkuste zde:
  

ohodnoťte One Way Road na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku. 

Zrní - Následuj kojota

Žánr: kladenská alternativa
Vydáno: 12.9.2014
Songů: 12

Kladenské Zrní se u mně řadí mezi to nejzajímavější na naší hudební zahrádce hlavně proto, že ani s přibývajícím počtem fanoušků neztratilo chuť pro experimentování. Naopak je ho na deskách pořád více. A oddaných posluchačů kupodivu také.

Novinka Následuj kojota má tu skvělou vlastnost, že nevystřílí všechny náboje hned na první poslech. Spíš jen hodí laso a s přibývajícími poslechy přitahuje. Může za to hlavně promyšlená stavba skladeb, kdy jsou samotné písničky upozaděny nápaditými aranžemi, beaty a barvami. Tomu rozhodně pomohla i skutečnost, že deska se nahrávala v Jámoru Ondřeje Ježka.

Upozadění ale neznamená, že by písničky měly být méněcenné. Pokud by někdo tápal v jejich původním významu, může využít komentářů samotné kapely a nebo plout po vlnách vlastní imaginace. A následovat kojota, kráčícího kdesi v dálce a nebo přímo v nás samotných...

Palec nahoru: logické pokračování Soundtracku ke konci světa, Zrní skvěle klíčí
Palec dolů: desce možná chybí výraznější skladby s hitovým nádechem

Zkuste zde:
  

 ohodnoťte Následuj kojota na csmusic.cz, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Retroprotest - Nová deska se starym obsahem

Žánr: HC punk revival
Vydáno: 22.7. 2014
Songů: 13

Tvrdý/Havelka nejsou jediným projektem, který dává nový život archivním skladbám. Dalším zajímavým tělesem tohoto typu je totiž například jihočeská undergroundová supergroup Retroprotest (Ucházím, Gride,...), která vzdává hold především kořenům československého hardcore punku.

Jejich Nová deska se starym obsahem nabízí poměrně reprezentativní průřez žánrem a nechybí tu tak snad žádný podstatný interpret. Na albu tedy najdeme skladby Davové Psychózy, F.P.B., Michael's Uncle, Plexis a dalších.

Retroprotest se snaží držet originálních verzí a to i v přístupu k nahrávání, protože velká část desky byla natočena naživo. Původní struktura skladeb je výrazně narušena jen v několika případech.

Díky své autenticitě samozřejmě originály vítězí. Je ale radost, slyšet známé fláky v přecijen o něco lepším zvukovém kabátku a s lepšími instrumentálními výkony.

Mikroperla: Tvrdého/Havelku jsem nezmiňoval náhodou. Obě desky totiž spojují například HNF a Michael's Uncle, jejichž skladby najdeme na obou deskách. Kapela Gride si dokonce před léty také dovolila sáhnout na Topolovy Žiletky.

Palec nahoru: skvělé tribute album.
Palec dolů: nic víc, nic míň (tedy pokud nemáte dostatek zlaťáků na vinyl, na kterém participovali i zpěváci většiny coverovaných kapel).

Zkuste zde:


sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Tvrdý/Havelka - U nás v garáži

Žánr: underground revival
Vydáno: 6.11.2014
Songů: 11

Dvě prominentní postavy alternativní scény se spojily, aby vzdaly čest českému osmdesátkovému undergroundu. S pietou to ale Martin Tvrdý (Bonus) a Václav Havelka (Please the Trees) rozhodně nepřeháněli.

Často hodně energické a punkové skladby dostaly skromné, minimalistické elektro kabátky a podstatně se zklidnily. Tohoto znásilnění se dočkaly například i Žiletky od Psích vojáků, To svět se posral od HNF a nebo Ale čert to vem od Dybbuku.

Sáhnout na podobné kulty chce pořádnou dávku drzosti, ale zároveň se tím nabízí možnost ukázat mladým a alternativněji smýšlejícím posluchačům perly, ke kterým by se třeba sami nedostali a starším připomenout, že by se měli znovu podívat do archivu. Sílu původních verzí se duu Tvrdý/Havelka sice překonat nepodařilo, ale jako jakési propojení starého a nového světa deska funguje.

Palec nahoru: dobrý důvod k poslechu originálních nahrávek.
Palec dolů: některé covery trpí nevýrazností, v souboji s předlohami by Tvrdý/Havelka většinou prohrál.

Celá deska k poslechu zde:



ohodnoťte U nás v garáži na csmusic. sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Poletíme? - Turbošansón

Žánr: turbošansón
Vydáno: 12.9. 2014
Songů: 14

Hledáte hudbu na dnešní imperialistický Halloween? A nebo na jakýkoliv jiný den? Pokud máte trochu vyšinutý smysl pro humor nebo jste z Brna, určitě už posloucháte Turbošansón, novou desku Poletíme?

Oproti předchozímu Kroskántry je novinka vyřvanější, vulgárnější a tak nějak hospodštější. Je totiž znát, že Poletíme? se snažili, aby deska zněla jako naživo. A že koncerty téhle kapely rozhodně stojí za to!

Opět máme tu čest s absurdním světem Rudolfa Brančovského, kde se dívky mění ve veverky a nebo rovnou rozmlátí celou hospodu.

Posun je ale znát hlavně na instrumentální stránce: najdeme tu energické vypalovačky, doják jen s doprovodem klavíru a nebo rovnou a capella píseň. Škoda jen, že někdy je deska naopak nástroji až zbytečně přeplácaná.

Palec nahoru: další kolekce skvělých (nejen) ulítlých hitovek.
Palec dolů: zmiňovaná přeplácanost.

Zkuste zde:
 

ohodnoťte Turbošansón na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Markéta Irglová - Muna

Žánr: indie folk/pop
Vydáno: 23.09.2014
Songů: 11

Dá se vůbec Markéta Irglová ještě považovat za českou zpěvačku? Skladby na novou desku Muna přeci napsala při svém pobytu v New Yorku a samotné album natočila na Islandu, kde v současnosti žije. A není to vlastně jedno?

Důležitější je, že Markétina druhá sólovka je skvělá. Domácímu většinovému publiku sice po svém oscarovém úspěchu zmizela písničkářka z očí a uší, ale to je logické. Irglová totiž ve svých skladbách nehledá přízeň davů, ale spíše Boha.

Muna je jejím spirituálním hledáním poznamenána citelně. Odpovídají tomu nejen texty, ale často také aranže a atmosféra, na které se podepsal i Island samotný. Jedná se o desku se spoustou hostů a silných momentů a přesto dokonale nevtíravou a klidnou. Taky vám některé skladby evokují až Enyu?

Palec nahoru: příjemné uvolňující album.
Palec dolů: ne každý je na podobné religiózní nálady naladěn.

Zkuste zde:
 

celá deska k poslechu zde

ohodnoťte album Muna na csmusic.cz, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Hanba – Silou kovadliny

Žánr: Hardkóreček
Vydáno: 15.9.2014
Songů: 10

Supergroups většinou nemají moc dlouhé trvání. Pražská Hanba ale tento zvyk úplně nepotvrzuje, protože po cca roce fungování se pánové vyšvihli téměř na vrchol tuzemské HC scény a ve svém královském tažení pokračují i deskou Silou kovadliny

Debutové EP III mně úplně nechytlo, za což ale mohla nejspíše jeho krátká stopáž, která mi nedovolila se do alba pořádně zaposlouchat. Tato „chyba“ je na Kovadlině napravena. Deska obsahuje deset typických HC vypalovaček, které si vystačí bez metafor a kudrlinek, ale zato jim nechybí pořádné koule, tuny energie a jasný názor.

Jak to také mohlo dopadnout jinak, když se v jedné sestavě sejdou členové Laharu, Pipes and Pints nebo Just For Being? Žádná velká překvapení a fůze, pouze poor hardcore ve stylu rychle, stručně, jasně. Na tomto poli je u nás Hanba aktuálně skoro bezkonkurenční.

Mikroperla: cca ve stejný čas vyšlo v našich luzích ještě jedno (žánrově spřízněné) album s kovadlinou v názvu. Představím ho zde v průběhu příštího týdne.

Palec nahoru: Zase jednou hodně povedená žánrovka.

Palec dolů: A stejně bych si desku dokázal představit ještě delší.

Zkuste zde:


Ohodnoťte Silou kovadliny na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku!

Kieslowski - Mezi lopatky

Žánr: indie pop
Vydáno: 9.9.2014
Songů: 10

Ódy se zde pěly již na desku Na nože, takže je celkem samozřejmé, že ani nová deska pražského dua Kieslowski neunikla našim chapadlům. Obzvláště, když jsou Mezi lopatky neméně povedenou záležitostí.

Mezi lopatky plynule navazuje na svého předchůdce, ale přesto jsou již na první poslech slyšitelné několikeré změny. Tou první je bezesporu větší porce beatů a elektroniky obecně, za což může angažmá producenta Honzy Muchowa. Oproti Nožům jsou Lopatky melancholičtější, pomalejší, minimaličtější, ale také současnější.

Co ale zůstává stejné, je lyrická stránka desky, za kterou stojí David Pomahač. Opět máme tu čest s přehlídkou nešťastných lásek, zlomených srdcí a zapíjení žalu, což jsou témata, která mají Kieslowski patentována asi nadosmrti a zřejmě je ještě zcela nevyčerpali.

Palec nahoru: splnily se mé prognózy, duo pokračuje v setrvalé kvalitě.
Palec dolů: ne každý chce poslouchat pořád o tom samém.

Zkuste zde:


ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku.

Romanika - V hlbinách

Žánr: gipsy šansón
Vydáno: 2014
Songů: 10

V únoru jsem tu představoval poslechuhodné dílo pánů Pospiše a Sillaye s názvem Doba a už je tu mám znovu. Tentorkát ale v pozici producentů desky V hlbinách slovenské zpěvačky Romaniky.

Ta v sobě míchá různé vlivy a výsledkem jsou hluboké skladby s občasným gipsy nádechy. Vše je tu podřízeno zpěvačce Idě Kraicové, která ve vypjatých momentech připomíná například Dášu Voňkovou.

V hlbinách patří hlavně pomalejším skladbám z nitra ženské duše, ale o to více potěší těch několik energických halekaček s více než nakažlivým feelingem. Škoda jen, že přestože je deska na světě již půl roku, mnoho pozornosti nevzbudila. Doufám, že se tento stav změní, protože poslouchat podobně kvalitní věci je prostě radost.

Palec nahoru: zvuk, originální obal.
Palec dolů: deskou je se třeba proposlouchat, než si k ní člověk najde vztah.

Zkuste zde:

 

ohodnoťte desku na csmusic, sledujte nás i na facebooku.

Znouzectnost - Beat Simplicitas

Žánr: rockremroll
Vydáno: 2014
Songů: 14
Délka: 38:15

Na Mikrorecenzích se sice snažím dávat prostor převážně mladým bojovníkům na hudebním poli, ale občas je třeba připomenout také zkušené válečníky, kteří bojují s větrnými mlýny již nějaký ten pátek. To je také příklad plzeňských veteránů Znouzectnost.

Letošní Beat Simplicitas je již čtrnáctou deskou kapely a samozřejmě i ona pokračuje v tradici jednoduchých písní, kterým nesmí chybět silné melodie a osobitý nadhled. Ačkoliv do tvorby ZNC začínají stále častěji pronikat také vážnější témata...

I nové skladby jsou ale obohaceny o onu zvláštní auru, kterou si kapela také roky udržuje. Může za to žánrová neukotvenost, která znesnadňuje určení cílové posluchačské skupiny, a také občasná dětinskost a absurdita písniček. Minimálně za stažení vám ale deska stát musí!

Palec nahoru: ZNC se stále drží svého stylu a poetiky...   Zkuste zde:
Palec dolů: ...která občas požaduje přelazení na jinou vlnu.



 ohodnoťte desku na csmusic, sledujte Mikrorecenze i na facebooku